Všichni vrazi finanční ústavy

Nezbývá než se modlit, aby si toho trhy nevšimly. Když si Evropská unie schvalovala v roce 2012 fiskální pakt, který by krotil vládní výdaje, Česko bylo po boku Velké Británie furiantsky proti. Tehdejší premiér Petr Nečas zpupně tvrdil: Uděláme si vlastní finanční brzdu. A lepší! Výsledkem je včerejší dlouho oddalovaný krach ústavního zákona o rozpočtové zodpovědnosti. Zbývá nám tak jen rétorické přitakání evropskému fiskálnímu paktu, kterým se ovšem odmítáme řídit, dokud nepřijmeme euro. A zavede se obyčejný zákon o zdravých financích, který může jakákoliv příští vláda prostou většinou změnit, když zrovna nebude před volbami na dárky pro voliče. Takže nemáme vlastně nic. Česko zůstává jediným státem v EU, který nemá do fiskální politiky zabudovanou hodnověrnou odstrašující gilotinu, jež bez milosti bude řezat výdaje, pokud stát nabobtná na neufinancovatelnou úroveň.

Průběh schvalování finanční ústavy připomíná Vraždu v Orient expresu, kdy Hercule Poirot nakonec odhalí, že každý z cestujících přispěl k smrti oběti. Už Nečasova vláda v šoku z hospodářské krize přísahala, že zákonná pravidla pro udržitelné finance jsou otázkou měsíců. Po odmítnutí evropského fiskálního paktu se to navíc stalo i zahraničněpolitickou nutností. Jenže pak začalo být hospodářství lépe, měnily se vlády a všichni na sliby zapomněli. To, co včera zkrachovalo, byl navíc mimořádně pokrytecký paskvil současné vlády. Naprosto nesmyslně zaváděl sankce až u dluhu 55 procent HDP, když nyní jsme někde u 35 procent. Tedy v překladu: I po přijetí zákona by nás dvě tři vlády ještě mohly bez sankcí zadlužovat. Že nikdo onen zákon v Poslanecké sněmovně vlastně nechce, ukázala závěrečná bizarní koalice podporující zákon: ANO, ODS, KDU-ČSL a Úsvit. Většina se schovala za nejrůznější lepší či horší výmluvy a ruku nezvedla.