Barevnost podzimu přinesla pestrost také do pražské Národní galerie. Osm výstav a uměleckých projektů, které nedávno měly společnou vernisáž ve Veletržním paláci, je tak rozdílných, jak jen je široké rozpětí zde sídlící Sbírky současného a moderního umění.

Vedle aktuálního, většinou konceptuálního umění však stojí jedna robustní, v nejlepším slova smyslu klasická přehlídka zapůjčená od ctihodné instituce ze zámoří − první patro paláce patří Americké grafice tří století z National Gallery of Art ve Washingtonu. Ve velkorysém výběru nechybějí první, málo známí američtí kreslíři ani moderní ikony typu Roye Lichtensteina, Andyho Warhola a Jacksona Pollocka.

Výstava plyne hezky od začátku, tedy od 18. století, kdy grafické umění rozkvetlo. Tehdy ještě představovalo jediný vizuální způsob, jak dát širší veřejnosti vědět, co se děje na obou stranách Atlantiku. A zájem byl veliký − přímo úměrný tomu, jak laciné byly tisky novin.

Američtí kolonisté se zajímali, co nového se děje ve staré vlasti a jaká je tam móda. Evropané zase dychtili poznat, jaký je Nový svět, jak vypadá fauna a flóra. Fascinaci vzbuzovali též původní obyvatelé Ameriky.

První američtí kreslíři však buď žili v idealizovaném světě, nebo skutečnost přikrášlovali, protože všichni indiáni jsou v jejich dílech zobrazeni jako důstojní a hrdí lidé, dokonce často mají jméno − na rozdíl od černošských otroků, jejichž bídu a ponížení někteří autoři také zachytili.

Výstava ve Veletržním paláci připomíná učebnici umění. Průvodní slovo upozorňuje na častá témata a proměnlivost stylů. Jsou tu naivní kreslíři, kteří rozdmýchávali protibritské nálady − Paul Revere zachytil incident z roku 1770, při kterém se britští vojáci nechali vyprovokovat ke střelbě, když po nich obyvatelé Bostonu házeli sněhové koule. Výrazně vyspělejší umění reprezentují dvě Nocturna od Jamese McNeilla Whistlera, jenž roku 1880 zachytil stmívání na benátské laguně.

Ve druhé polovině jako by výstava zrychlovala. Témata obrazů vycházejí z městského života: New York se roku 1925 stává lidnatější metropolí než Londýn a americká emancipace už je nezpochybnitelná. Malíři, absolventi amerických uměleckých škol, ztvárňují mrakodrapy, boxerské zápasy, biografy. Ale také sociální otázky, chudobu dělníků, ponížení černochů.

Výstava

Americká grafika tří století z National Gallery of Art ve Washingtonu
(Pořádá Národní galerie)
Veletržní Palác, Praha
výstava potrvá do 8. ledna 2017

Éru popartových, pro mnohé "nejameričtějších" umělců na výstavě otevírá Booster, tedy rentgenový autoportrét v životní velikosti od Roberta Rauschenberga. Od Andyho Warhola je tu sice mnohokrát viděný, ale stále atraktivní portrét Marilyn Monroe a od Roye Lichtensteina proslulé komiksové políčko zvané Sweet Dreams, Baby!.

Autoři přehlídky Americká grafika se zřejmě poučili plakátem, který téměř před třiceti lety v New Yorku stvořila ženská umělecká skupina Guerrilla Girls. Pózuje zde modelka se lví hlavou a nápis na plakátu zní: "Musí být žena nahá, aby se dostala do Metropolitního muzea?"

Pražská výstava naopak umělkyň představuje docela dost. Například Mary Nimmo Moranovou, jejíž nostalgické krajiny z konce 19. století zachycovaly stesk přistěhovalců po rodné − v jejím případě skotské − zemi. Nebo satirickou kreslířku a také spisovatelku Peggy Baconovou, jejímž oblíbeným tématem byl v první polovině 20. století rušný newyorský život.