Rekviem za svobodu slova v Maďarsku

Deník Nepsabadsag byl v Maďarsku největším. V průběhu minulých let mu sice drasticky klesal náklad, což ale není výjimečné. Se zásadními potížemi se dnes potýká každý zpravodajský list vydávaný na papíře. Jenže i tak si držel vysoký standard. Ve snaze najít si ztracené čtenáře nesklouzl Nepsabadsag k podbízivému, bulvárnímu či populisticky protiuprchlickému stylu. I se stále omezenějším rozpočtem kladl důraz na drahou, nevýdělečnou, ale prestižní investigativní práci. Rozkrýval korupční skandály. Kritizoval referendum o uprchlických kvótách, například i za to, že položená otázka byla formulována tak sugestivně, že se těžko dalo odpovědět jinak než NE, tedy tak, jak to chtěl premiér Viktor Orbán. Takový byl Nepsabadsag.

List přestal o víkendu nečekaně vycházet poté, co se na stáncích ještě prodávalo sobotní vydání. Zhasla i jeho internetová odnož. Novináři se o náhlé smrti svých novin dozvěděli v mnoha případech tak, že jim to řekli na recepci, když přišli na službu do práce. Vydavatel, rakouská finanční skupina, se sice brání, že šlo o byznysové rozhodnutí. Jenže to zní nevěrohodně. Slušnost přece velí přinejmenším to, aby se zaměstnanci o věci dozvěděli dřív než veřejnost. Navíc lze zánik novin teoreticky ještě chápat, ale proč ani webový portál majitelé nikomu neprodali? Mohli by snížit finanční ztrátu.