Nejpozději od dob teroristických útoků z 11. září 2001 si svobodný svět klade otázku, do jaké míry je ochoten vzdát se své svobody výměnou za větší bezpečnost.
Na jedné straně tu je legitimní názor, ať si mě moje vláda klidně odposlouchává, jak chce, neboť přece nemám, co bych skrýval. A navíc věřím, že to je vláda demokratická, a tudíž vybavená mechanismy zabraňujícími jakémukoliv zneužití.
Na straně druhé je však taktéž legitimní názor, že mi to jedno být nemůže, protože informace o mně mohou být i tak někým zneužity nebo ukradeny. A navíc omezení svobody přece nesmí být nekonečné, musí tu být nějaká jasná hráz.
Mohli bychom o tom pořád dokola debatovat, což také činíme, zejména když někde znovu udeří teroristé. Jenže tu jsou případy, které diskusi staví do řekněme nepříjemně konkrétních rovin.
Nejznámějším je případ Edwarda Snowdena, amerického zběha, z jehož odhalení vyplynulo, že se vláda USA nezdráhala odposlouchávat ani své nejužší spojence, konkrétně třeba mobil německé kancléřky Angely Merkelové. Byl z toho velký skandál. Co má Merkelová společného s terorismem? ptali se lidé oprávněně.
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Nově všechny články v audioverzi
