"Veletrh IMT se koná v sudých letech a doplňuje tak evropské výstavy EMO probíhající naopak v letech lichých. Dnes zahajovaný 10. ročník IMT přepíše tabulky rekordů. "Na 480 vystavovatelů, přičemž více než polovina je zahraničních" - to jsou údaje od Jiřího Erlebacha, tiskového mluvčího BVV. Široké zastoupení exponátů z oboru obráběcí a tvářecí techniky, jejíž výroba zažívá v současné době konjunkturu, jsou odrazem poptávky, kterou v Evropě tvoří hlavně odvětví "automotive". Na současný stav a perspektivy oboru jsme se zeptali Ing. Oldřicha Paclíka, ředitele Svazu strojírenské technologie (SST).
V loňském roce činily tržby v českém strojírenství cca 320 miliard Kč. Jak se daří českému strojírenství letos? A jaké jsou vyhlídky na rok 2017?
Pro rok 2016 se očekává nárůst tržeb celého strojírenství o cca 2-3 %. Hlavním faktorem růstu je už delší dobu automobilový průmysl, který je tažen poptávkou zejména ze strany evropských zákazníků. V oboru obráběcích a tvářecích strojů očekáváme v roce 2016 přibližně stejnou úroveň produkce a exportu jako v roce 2015. V důsledku pokračujícího růstu zpracovatelského průmyslu očekáváme nárůst importu obráběcích strojů o cca 3 %. Podobný trend zatím výhledově platí také pro rok 2017.
Čím je specifický český trh?
Česká republika patří k nejprůmyslovějším zemím světa a zejména strojírenství zde hraje velmi důležitou roli. Například v produkci obráběcích strojů na hlavu zaujímá ČR 5. místo v Evropě a 8. místo na světě. Přestože český trh není svojí velikostí srovnatelný s Německem nebo Itálií, působí zde téměř všichni světoví výrobci obráběcích strojů, nástrojů a komponent.
Výrobce, který chce ve svém oboru držet krok s konkurencí, musí hlavní vývojové trendy nejen sledovat, ale pokud možno se i podílet na jejich formování. Jak je to ve vašich oborech?
Ve strojírenství dnes představuje trvalý trend především růst produktivity a přesnosti strojů. Neustále roste podíl multifunkčních a víceosých strojů. Hitem současnosti je Průmysl 4.0 - stále širší uplatňování digitalizace, dálkové diagnostiky, zvyšování podílu automatizovaných a robotizovaných provozů. Nejvyšší úrovně v tomto směru dosáhl opět automobilový průmysl, z jeho subdodavatelů pak výrobci nástrojů a forem a dodavatelé komponent, kteří samozřejmě spolupracují i s ostatními odvětvími a automatizace a robotizace zde již dosáhly poměrně vysoké úrovně. Produkty obsažené aktuálně v portfoliu našich strojírenských firem jsou vesměs na proces digitalizace dobře připraveny - používají kompatibilní řídicí systémy a elektronické komponenty shodné s nabídkou konkurence.
V čem vidíte aktuálně největší příležitosti pro strojírenské firmy v oblasti exportu?
Strojírenství je velice široký obor. Jinak vidí své příležitosti nadnárodní společnosti, např. automobilky, jinak malé subdodavatelské firmy. Malé a střední strojírenské podniky se logicky musí zaměřit na takové trhy, které jsou pro ně marketingově, technicky i dopravně zvládnutelné a kde mají největší šance na dlouhodobé obchodní působení. Například v oboru obráběcích a tvářecích strojů je základním požadavkem kvalita a rychlost servisu a dostupnost náhradních dílů v rámci racionálně budovaného technického zázemí a propracované logistiky. Proto také považuji pro členské firmy Svazu strojírenské technologie za klíčové udržet pozice na domácím, respektive evropském trhu. Expanzi na nové trhy je pak nutno uskutečňovat postupně a obezřetně a vystavovat při tom firmu pouze přiměřeným rizikům. Pokud jde o český vývoz, nejvýznamnějším exportním teritoriem je Německo. Druhá příčka, i přes uplatňované sankce EU, patří Rusku, těsně sledovanému Čínou. Co se týká importu, více než třetina oborových strojů se loni dovezla z Německa, za ním pak následují Itálie, Japonsko a Švýcarsko.
České firmy, a nejen strojírenské, si neustále stěžují na nedostatek odborných pracovníků. Jak to vidí vaši členové a jaké řešení navrhujete? Myslíte, že by tento problém mohlo vyřešit duální vzdělávání?
Nedostatek odborných pracovníků je již nyní hlavním omezujícím faktorem ve většině průmyslových zemí. ČR není výjimkou. Velké společnosti například v sektoru automotive již dávno řeší tyto problémy za pomoci vlastních kapacit a firemních škol. Také menší a malé společnosti postupně nacházejí cesty ke zřizování vlastních výukových kapacit nebo alespoň k úzké spolupráci s existujícími státními odbornými školami. Duální systém je určitě dobrý vzor, v našich podmínkách jej však nelze zavádět plošně. Jako další reálná možnost se ukazuje získávání schopných kvalifikovaných pracovníků ze zemí, jako je například Ukrajina, popřípadě jejich rekvalifikace.
Co je z vaší perspektivy největší výzva, kterou pro strojírenské technologické firmy přináší Průmysl 4.0?
Největší výzvu tématu Průmysl 4.0 pro oblast strojírenství vidím ve využití konceptu "chytré továrny", založené na kyberneticko-fyzikálních systémech, pro zvyšování produktivity práce a konkurenceschopnosti průmyslových firem. Jejich konkrétní výrobní program bude pak založen na inovativních technologiích aplikovaných na základě požadavků konkrétního zákazníka. Základní vize čtvrté průmyslové revoluce se ve strojírenství objevily již na veletrhu EMO Hannover 2013. Za hlavní tendenci, kterou v současné době už splňuje celá řada inovovaných obráběcích strojů, považuji přejímání jednoduchých opakujících se činností, které dříve prováděla méně kvalifikovaná obsluha, přímo strojem. Metody tzv. strojového vnímání, integrace systémů, autokonfigurace, autodiagnostiky a autokontrolingu využívajících internetu nebo cloudových úložišť dat, bude možno plně využívat ale až tehdy, bude-li v průmyslu dostatek kvalifikovaných technicky vzdělaných pracovníků. A to se opět vracíme k předešlé otázce, která je bolestným problémem nejen u nás, ale v celé Evropě.
Velice významným fenoménem světového obchodu se v posledních letech stala Čína. Jak přistupují vaše členské firmy ke spolupráci s touto zemí?
Přes mírně klesající trend po roce 2013 zůstává tato země i nadále největším světovým producentem, ale i spotřebitelem a importérem obráběcích a tvářecích strojů. Český export do Číny v tomto oboru představuje nyní cca 12 % celkového objemu, což představuje asi 70 milionů eur. Tržní podíl našich strojírenských firem je zde stále velmi nízký a tento obrovský asijský trh tudíž představuje v tomto směru značný, dosud nevyužitý, potenciál. Naše členské firmy, ale i další výrobci, se v hojném počtu účastní hlavních mezinárodních strojírenských veletrhů a výstav v Pekingu a v Šanghaji. S výrobou a montáží strojů přímo v Číně má zkušenosti například společnost TOS VARNSDORF. Čína má v posledních letech stále rostoucí zájem o investice v Evropě i konkrétně v České republice a tento zájem je silně podporován i ze strany českých vládních i nevládních institucí. Z úspěšně uzavřených kontraktů je možno jmenovat například nedávný prodej akciové společnosti ŽĎAS. Čína se v letošním roce také stala partnerskou zemí Mezinárodního strojírenského veletrhu v Brně, kde představuje svou produkci nebývalý počet čínských firem. V této souvislosti je však nutno připomenout - a zkušenosti z ruského trhu o tom svědčí -, že změny v geopolitickém vývoji regionu mohou snadno zhatit i ty nejvelkorysejší investiční a obchodní projekty. Je tedy vždy velmi důležité držet se zásady diverzifikace exportních teritorií a nikdy nevsázet v tomto směru všechno jen na jednu kartu.
Co podle vás bude muset splňovat firma, která v budoucnu v oblasti strojírenské technologie uspěje?
Úspěšná firma musí nejen sledovat hlavní technické a technologické trendy, ale i nabídku konkurence, aby mohla přicházet s novými přístupy, které konkurence dosud zákazníkům není schopna nabídnout. Cílem by tedy měl optimálně být originální a něčím výjimečný produkt. Rád bych zdůraznil, že by se nemělo donekonečna kalkulovat s nízkou cenou práce v České republice, která dnes už sama o sobě v rámci konkurence velkou výhodu nepředstavuje. Technologická inovativnost a schopnost odhadu aktuálních i budoucích potřeb zákazníků budou naopak hrát stále větší roli.
