Sirotčinec pro vyhaslé režiséry. Nový film Tima Burtona pohltila záplava digitálních triků

Mohl to být velký návrat. Ve svých nejlepších filmech režisér Tim Burton uprostřed zběsilých, přebarevných světů dokázal vytvořit postavy prodchnuté tragikou, jakou soudobý Hollywood neznal. Režisér, jenž kdysi přetvořil komiksy o Batmanovi v posmutnělou filmovou bajku o zvířatech, která nemohou být lidmi, se však v poslední dekádě proměnil spíše v nádeníka.

Burtonův nový snímek Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti, který včera vstoupil do českých kin, jako by byl stvořen přímo pro něj. Byť jde o adaptaci fantasy knížky pro mládež, jejímž středobodem je starobylý sirotčinec plný dětí nadaných magickými schopnostmi, jedná se o Burtonovo odvěké téma.

Tvůrce Střihorukého Edwarda či dvou zdařilých batmanovských filmů z přelomu 80. a 90. let vždy nejraději točil o bytostech, jež nezapadají do svého světa.

Tak jako kdysi Střihoruký Edward se svými nůžkami místo prstů i všechny děti ze sirotčince − ty neviditelné i ty se žravými ústy na zátylku − se vymykají normálu.

Když šestnáctiletý hrdina Jake spatří smrt svého dědečka rukama, či spíše chapadly nestvůry, myslí si, že prodělal nervové zhroucení. S otcem se vypraví na "zotavenou" do Walesu, kde objeví nejen sirotčinec plný zvláštních obyvatel, ale brzy též zjistí, že nestvůry z dědečkových pohádek jsou skutečné.

Sirotčinec pro vyhaslé režiséry

Dalších 6
fotografií

Ten svět je až příliš povědomý. Útulky pro mutanty z komiksové série X-Men, Bradavice Harryho Pottera či "dům hrůzy" obývaný rodinkou monster v hororové komedii Addamsova rodina − to vše se tu mísí. Slečna Peregrinová navíc svůj sirotčinec musí udržovat v časové smyčce. Od roku 1943 tak jeho obyvatelé stále dokola prožívají jediný den.

Když se Jake dostane do této společnosti a pozná schopnosti místních sirotků, na chvilku se objeví kouzlo starých Burtonových filmů. Chlapec vložením malých srdcí oživí hračky, které svedou krátký, leč velkolepý loutkový souboj na život a na smrt − to v divákovi hned vyvolá dojem starého, rukodělně animovaného filmu takřka švankmajerovského ražení.

Jenže brzy vše pohltí záplava digitálních triků a především zbytečně komplikované vyprávění, které by vydalo na tři filmy.

Potenciál časových smyček dokázaly využít romantická komedie s Billem Murraym Na Hromnice o den více či nedávné sci-fi thrillery Looper a Zdrojový kód. Všechny byly založené na dynamicky se odvíjejícím ději. Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti je paradoxně film, v němž se toho mnoho neděje. Postavy si neustále vyprávějí o tom, jak jejich svět funguje, a diváka to brzy přestane zajímat. A na pochopení paradoxů spojených s vytvářením časových smyček, které mohou napadat podivné nestvůry vedené zloduchem v podání Samuela L. Jacksona, rezignoval už předem.

Chvilkový pocit úžasu a zažívaného dobrodružství v některých scénách pohltí především náctileté publikum, ale právě neposedný mladý divák by spíš ocenil, kdyby dobrodružství trvalo pořád a kdyby o něm nemusel jen poslouchat vyprávěnky.

Je pochopitelné, proč se film jmenuje právě po slečně Peregrinové. Tato žena ovládá čas a v podání herečky Evy Greenové připomíná osobité hrdinky, které ve starších Burtonových filmech s takovou chutí ztvárnila Helena Bonham Carterová. Titulní hrdina Jake je naopak zcela nevýrazná, špatně napsaná postava. Tuctový kluk, jehož jedinou "předností" je, že neumí střílet z kuše.

Sirotčinec není tak nepovedený snímek jako Burtonovy sebeparodické Temné stíny, blíže má k přeplácané disneyovce, jakou byla filmařova adaptace Alenky v říši divů. Když se ve finále utkají neviditelné nestvůry s oživenými pouťovými kostlivci, tento souboj digitálních triků na rozdíl od onoho loutkového, jenž se odehrál na ploše jednoho stolu, nikoho nenapíná. Ani nedojme.