Zdálo by se, že "připomínka výročí narození" a "oslava nedožitých narozenin" jsou totožné pojmy. V obou případech jde o příležitost připomenout si život, dílo a odkaz významné osobnosti. Přesto je mezi oběma pojmy podstatný rozdíl. Pokud mluvíme o "výročí narození", naznačujeme, že dotyčný je definitivně pryč, jeho osobnost postupně uzavíráme do učebnic, odsuzujeme ji do péče expertů na balzamování myšlenek a necháváme napospas vykradačům politických hrobů. Pokud ale mluvíme o "oslavě nedožitých narozenin", signalizuje to, že osobnost považujeme za jistým způsobem stále přítomnou. A že nám na její přítomnosti zatraceně záleží.

Za pár dní nás čeká tato volba u Václava Havla, kterému by 5. října bylo 80 let. A nebude to volba jednoduchá. Svědčí o tom fakt, že ani samotný spolek VH80, který organizuje shromáždění na Václavském náměstí v Praze, jakož i na dalších místech Česka, si není zcela jist. Někdy ve svých materiálech hovoří o oslavě narozenin, někdy o výročí narození. Víra v životnost Havlových myšlenek se v podvědomí pere s jejich zaklínáním do mramoru − a to i u Havlových přátel a lidí, kteří uvažují podobně jako on. Naděje, úsměv a celkově pozitivní přístup, které byly vždy Havlovi vlastní, zoufale bojují se smutnou, jakoby fatalistickou rezignací.