Když se kácí Babiš, létají třísky

Novele zákona o střetu zájmů, kterou má dnes schvalovat v závěrečném čtení sněmovna, lze přiřadit tři pramálo lichotivé charakteristiky. Je pokrytecká. Je demotivující. Je nefunkční. Bylo by pravděpodobně lépe, kdyby neprošla.

Popořádku. Pokrytecká je novela proto, že ač se předkladatelé usilovně tváří, že nejde o lex Babiš, ale o obecnou úpravu podnikání ministrů, je jasné, že na nikoho jiného než na předsedu ANO a majitele Agrofertu zákon namířen není. Navrhované zákazy ovládat firmy a vlastnit média mají sice platit až od dalšího volebního období, jejich zjevným účelem ale je politiku znechutit Babišovi. Žádný jiný magnát s vyjmenovaným portfoliem aktivit se na politickém obzoru nerýsuje. Psát zákony primárně namířené proti jedné osobě je vždy špatně. Dál. Demotivující je uchystaná novela proto, že bude odrazovat od politiky každého podnikatele. Vstup do veřejného života by nevyhnutelně znamenal nutnost administrativních operací s vlastním majetkem, bez ohledu na to, zda firma obchoduje se státem nebo ne. Jaký to má smysl? Chce se tím snad říci, že vlastnictví jako takové je podezřelé? Nádech absurdity pak dodává novele paušální zákaz vlastnit média. Je trochu záhada, čemu by mělo vadit, kdyby ministr vlastnil dejme tomu lokální hudební rádio. Chceme předcházet tomu, aby člen vlády posluchačům kazil hudební vkus? Asi ne, to si jen tvůrci novely patrně vzali za své heslo: "Když se kácí Babiš, létají třísky." Ironickým vrcholem celé pofidérní konstrukce je, že novela Babiše stejně neskácí. Pokud bude Babiš chtít, jako že bude, může zákon o střetu zájmů s úsměvem obejít. Převede firmy na družku, dceru, zetě a bude to. Zákon se nažere a Babišova koncentrace moci zůstane v celku. Malou ukázku, jak to funguje v praxi, jsme viděli v době Topolánkovy vlády. Ministr dopravy Aleš Řebíček se formálně zbavil firmy Viamont, která pak získávala stamilionové státní zakázky. A Řebíček se zubil: O co vám jde, vždyť to není moje!