Do roku 1966 stávaly na Národní dva domy zasahující o více než šest metrů do současné hraniční čáry ulice. Jejich demolicí byly obnaženy zdi sousedního Schönkirchovského barokního paláce. Mnozí si je jistě pamatují díky graffiti, která na průčelí přečkala několik desetiletí. Uvolněná parcela byla dlouho využívána jako parkoviště a stala se námětem řady studentských architektonických projektů.

Projekt Paláce Národní vznikl spojením parcel bývalého parkoviště s vedlejším Schönkirchovským palácem. Stavební jáma zasahovala i pod část památkově chráněného paláce do hloubky dvou až tří metrů pod úroveň hladiny Vltavy. Zdi části paláce byly vyneseny na bárkách a pod nimi byl vytvořen železobetonový skelet podzemních garáží. Nad nimi vyrostlo osm nadzemních podlaží.

Ztvárnění betonů

Autorem architektonického ztvárnění nové budovy je architekt Stanislav Fiala. Interiéry jsou provedeny z betonu, jenž zůstane nezakrytý. Téměř v každém patře je možné najít nějakou zajímavost. Od podzemních pater je možné sledovat experimentování s různými typy bednění, vložkami a otisky předmětů, ve vyšších patrech se do hry přidávají barevné betony. Jejich odstín a textura jsou ovlivněny různými typy bednění - OSB desky, dřevovláknité desky, hoblovaná nebo broušená prkna, fólie apod. Do bednění byla vložena lana, skruže, kabely nebo hadice, které do stropních desek vtiskly nevšední prstence připomínající kruhy v obilí. Naproti tomu využitím těchto předmětů v bednění stěn vznikl dojem ladných betonových záclon, v některých patrech umocněný bílým betonem.

Beton je mnohotvarý materiál a svým způsobem v něm zanechává svůj otisk každý, kdo s ním přijde do kontaktu - výrobce cementu, který ovlivní jemnost mletí a složení, technolog odpovídající za konkrétní složení, tesař, který zhotoví bednění, pracovní parta, která beton ukládá, nebo stavbyvedoucí, jenž rozhodne kdy, kolik a jaký beton bude do konkrétní konstrukce uložen. A právě tato myšlenka je reálně ztvárněna v jednom z podzemních pater. Do betonu zde byly otisknuty ruce a pracovní nástroje těch, kteří se na výstavbě monolitu podíleli.

Beton s duší

V přízemním podlaží byly zkombinovány barevné betony (barvené v celé hmotě) s otisky větví stromů. Stěny byly vytvořeny z betonů tónovaných do zemitých odstínů tmavě šedé, hnědé, cihlové, bílé a u stropu byly uzavřeny pruhem běžného, neprobarveného betonu. Ve vyšších patrech jsou stěny již jen kombinací pruhů běžného šedého betonu s pruhy bílého. S využitím časově náročného vyztužení jedné z horních stropních konstrukcí došlo vlivem deště k vypláchnutí rzi do bednění stěn. Ačkoliv by bylo možné rez z betonového povrchu odstranit, tento otisk, dokumentující, co se zde s betonem odehrálo, zůstane zachován. Stejně tak se prozatím nepředpokládá jakákoliv sanace drobných hnízd a kaveren. Zajímavostí z hlediska technologie betonu jsou poslední dva stropy, které mají připomínat oblačné nebe. Jsou proto vyrobeny kombinací běžného šedého, bílého a modrého betonu.

Celkově bylo na stavbu dodáno přes 400 m3 barevného betonu Colorcrete ze strany výrobce TBG Metrostav, člena skupiny Českomoravský beton. Převážně se jednalo o beton z bílého cementu, ovšem první dodávky byly vyrobeny z betonu s běžným portlandským cementem za přidání bílého pigmentu. Beton z bílého cementu byl také základem pro vytvoření modrého odstínu dosaženého přidáním modrého pigmentu. Kromě již výše zmíněných zemitých odstínů byly na stavbu dodány i černé betony, přesněji řečeno tmavě šedé betony, ze kterých jsou vyrobena téměř veškerá monolitická schodiště.

Stavba je nádhernou galerií betonu a jeho neomezených možností. Beton zde vypráví příběh o cestě do své konečné podoby.

Foto: Shutterstock, výrobci a archiv redakce