Problémů se ve školství nahromadilo mnoho a je jen velmi obtížné vypíchnout ty klíčové. Navíc je řada z nich provázaných, a recept tedy musí být komplexní − pokusy řešit je per partes nikam nevedou. Připomínám proto, že se budu zabývat především takzvaným regionálním školstvím, tedy mateřskými, základními a středními školami, ve kterých jsou naše děti nejdéle, někdy až 16 let (většina pak 13). A nutno hned říct, že navzdory systému máme stále ještě dobré školy.
Základem všech potíží je dlouholeté podfinancování, které je opakovaně indikováno nejrůznějšími srovnáními v rámci zemí EU či OECD. Dáváme na školství velmi malý podíl z HDP a naši učitelé dostávají zhruba jen poloviční až dvoutřetinový plat ve srovnání s jinými podobně vzdělanými zaměstnanci se stejně dlouhou praxí (oproti zaměstnancům v české státní správě nebo průměru zemí OECD). Na situaci nic nezmění ani poslední pokus vlády a Kateřiny Valachové, neboť se opět víc přidává zbytečným úředníkům než učitelům. S čímž souvisí i trojcestné, a tedy z velké části netransparentní financování veřejných škol: mzdy a pomůcky hradí stát, provoz budov zřizovatelé (tedy obce nebo kraje) a vše se flikuje granty z různých zdrojů, převážně pak z evropských fondů. Výsledkem podfinancování je i neatraktivnost učitelské profese.
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Nově všechny články v audioverzi
