Jak přimět osení k bujnému růstu. Kdy, za | |
které hvězdy, | |
hodí se, Maecenate, zem obracet a vázat k jilmům | |
révu. Jak pečovat o skot, jak obstarat ovce a kozy. | |
Co musí vědět ten, kdo spořivé včely chce chovat. | |
5 | O tom začínám zpívat. |
Vy světla zářící světem, | |
která svou nebeskou drahou řídíte plynutí roku! | |
Libere, Cerero štědrá, vždyť na váš pokyn nám země | |
dala úrodný klas za chaonský žalud. A pohár | |
vody smísil se s vínem, jež vaše vydaly hrozny. | |
10 | Vy také, Faunové, přijďte, rolníkům přízniví bozi, |
společně s vámi ať běží i Dryádky chránící stromy. | |
O vašich zpívám darech. | |
Ty, Neptune, který jsi rozťal | |
obrovským kyjem dávnou zemi, z níž vyrazil první | |
kůň a zaržál. Též hájů a pastvin ochránce, jemuž | |
15 | na tři sta bílých býků husté porosty Keu |
spásá. Sám otcovské stráně své lykajské opusť, | |
arkadský Páne, strážce ovcí, a na pomoc spěchej, | |
jestli máš Maenalus v lásce. Přijď, Minervo, | |
dárkyně oliv, | |
přijď i ty, hochu, jenž zahnutý pluh jsi ukázal lidem. | |
20 | Silvane, něžný cypřiš i s kořenem nesoucí v ruce, |
všichni bohové, kterým pole na srdci leží, | |
kteří i bez semene dáváte plodinám vyrůst, | |
kteří déšť hojný z nebe sesíláte nám na zem. | |
Konečně, Caesare, ty, jehož jistě některý | |
z božských | |
25 | sborů do sebe přijme. My nevíme, zda sobě zvolíš |
nad městy, zeměmi dozor a celý svět bude mít v tobě | |
dárce úrody, počasí vládce, jenž matčinou myrtou | |
skráně má ověnčené. Či přijdeš jako bůh moře | |
nesmírného, jen tebe plavci uctívat budou, | |
30 | Thúlé na konci světa ti bude sloužit a Téthys |
za všechny vody zetě si koupí. Či jako hvězda | |
nová k znamením letním se přidružíš, tam, kde se | |
volný | |
otvírá prostor mezi Pannou a klepety za ní. | |
Skorpión jasný sám už stahuje ramena svoje, | |
35 | více než dostatek místa na nebi nechává tobě. |
Ať už čímkoli budeš, (vždyť nedoufá Tartar, že králem | |
podsvětí staneš se, ty sám nemáš touhu tak krutou, | |
ač luhy blažených v Elysiu tak básníci řečtí | |
chválí a volání matky Proserpina už nedbá) | |
40 | podpoř odvážný záměr a dej mu zdařilý průběh, |
spolu se mnou měj soucit s rolníkem neznalým cesty. | |
Provázej mě a již nyní si zvykej být prosbami vzýván. | |
S příchodem jara, když vlhne sníh a z šedých | |
hor stéká, | |
když Zefyr zavane vlahý, hroudy se kypří a měknou, | |
45 | tehdy již ať mi začne býk supět nad zarytým pluhem, |
radlice ať se blýská brázdami do lesku třená. | |
Taková teprv role rolníku lakotná přání | |
splní, jež dvakrát slunce a dvakrát zakusí mrazy. | |
Tomu se rozpadne sýpka pod tíhou obrovské sklizně. | |
50 | Ale dříve než začneš zorávat neznámou půdu, |
jaké tam vanou větry, jak mění se počasí, musíš | |
zjistit, též tamější pěstění plodin a ráz toho kraje. | |
Co to území skýtá a co zas odpírá lidem. | |
Tady se obilí daří a vinným hroznům zas jinde. | |
55 | Někde stromy jsou plodné a sama od sebe tráva |
bez prosby bují. Což nevidíš, Tmolus jak voňavý | |
šafrán | |
posílá, Indie kly a kadidlo změkčilý Saban, | |
nahý chalybský kovář ocel, bobřinu čpavou | |
Pontus, a Epirus vítězné klisny pro élidský závod? | |
60 | Hned tehdy takový řád a zákony na věky dala |
příroda veškerým krajům, když do světa | |
vyprázdněného | |
Deukalión kdys hodil kameny, z kterých zas lidé | |
povstali, tvrdé plémě. | |
V úrodné zemi nechť tedy | |
obrací silní býci hned z prvních měsíců roku | |
65 | žírnou půdu, a ležící hroudy ať palčivým žárem |
ožehá prašné léto. Leč není-li zem dosti plodná, | |
pak bude z podzimu stačit, až na nebi zazáří Vozka, | |
mělkou brázdou jen lehce zkypřit a nadzdvihnout | |
půdu, | |
tak aby obilí v bujném růstu nedusil plevel, | |
70 | tak aby skrovná vláha se držela v písčině suché. |
Nech také požaté pole ob rok úhorem ležet, | |
přej oddech znavené zemi, aby nabyla síly. | |
Nebo v čas určený hvězdou hleď zasít žlutavou špaldu | |
tam, kde předtím hrách se pyšnil chrastící luskou, | |
75 | či kdes měl drobný porost viky, kde trpkého bobu |
křehké stonky jsi nechal vyrůst na šustícím poli. | |
Vysouší půdu len a stejně ji vysouší oves, | |
vysoušejí též máky prosáklé omamným spánkem. | |
Obroční úhor usnadní práci. Jenom se nesmíš | |
80 | ostýchat vyschlou půdu tučným prosytit hnojem, |
nasypat na vysátá pole nečistý popel. | |
Takto i střídáním plodin odpočinou si pole, | |
přitom tě obdaří země vděky, jež odpírá úhor. | |
Často též úrodě svědčí, když strniska zapálit necháš, | |
85 | když lehká stébla slámy sežehne s praskotem plamen. |
Tak vsaje zem skryté síly a potravu živnou | |
nebo se všechny škodlivé látky vypálí ohněm | |
a vlhkost nadměrná se vypaří. Také se teplem | |
uvolnit četné cesty mohou a průduchy slepé, | |
90 | kterými k rostlinkám mladým nová proniká míza. |
Nebo zas spíše zem ztuhne a sevře zející žíly, | |
aby tam nevnikl déšť a ostrý žár prudkého slunce, | |
ani palčivý mráz, jímž ledový Severák vane. | |
Obzvlášť prospívá poli ten, kdo motykou drtí | |
95 | ztvrdlé hroudy a vláčí pole branami z proutí. |
Na toho plavá Ceres neshlíží z Olympu marně. | |
Prospívá také, kdo vyorané v podmítce hroudy | |
napříč stočeným pluhem proráží znovu, kdo často | |
vzdělává orbou zemi a dovede poručit polím. |
Publius Vergilius Maro: Zpěvy rolnické / Georgica. V roce 2016 vydalo nakladatelství Academia, přeložila Helena Kurzová, 228 stran, 225 korun.