Malíř Daniel Balabán má konečně velkou výstavu ve "své" Ostravě. Dvě patra zdejšího Domu umění nabízejí natolik reprezentativní retrospektivu, jak se na patrně nejdůležitějšího malíře, žijícího v této svérázné metropoli, sluší.

Dlouholetý pedagog Fakulty umění Ostravské univerzity ovšem patří mezi klíčové postavy generace osmdesátých let, ačkoliv by se to vzhledem k jeho pobytu na "periferii" nemuselo zdát. Bratr již zesnulého spisovatele Jana Balabána sice studoval v letech 1979 až 1984 pražskou Akademii výtvarných umění, ale neprošel zde legendárními Konfrontacemi, neoficiálními výstavami nastupující generace.

A tak Balabána do patřičných souvislostí zařadili až kunsthistorici manželé Ševčíkovi na neméně legendární výstavě Popis jednoho zápasu s podtitulem Česká výtvarná avantgarda 80. let. Uskutečnila se za rozpadajícího se socialismu v galeriích v Rychnově nad Kněžnou, Roudnici nad Labem, Chebu a Karlových Varech v roce 1989 a doprovodil ji na svou dobu mimořádný katalog.

Ševčíkovi vsadili Balabánovo dílo do kontextu tehdy tabuizovaného náboženského obrazu, který je malíř nucen provést "vulgarizovaným světským prostředím".

Nicméně již tehdy se vedle náboženské tematiky, jak ji připomíná i ostravská retrospektiva, Balabán představil dalšími obsahově nabitými díly: třeba obrazem Poruba, ikonograficky parafrázujícím světskou svatost z období budování socialismu.

Mnohovrstevnatá významovost byla a je neopuštěným Balabánovým teritoriem. Každý z jeho obrazů lze pročítat z hloubky na povrch i opačně. Své v tom hraje také způsob malování, v některých momentech hladší, jindy rozprostřený někde blízko prací Jana Merty − což má i svůj souladný paradox, neboť oba malíři, Merta i Balabán, se narodili ve stejném městě, v Šumperku.

Balabánova ostravská výstava přináší umělcovy obrazy od druhé poloviny osmdesátých let až po současnost. Jestliže náboženskou tematikou se Balabán, pocházející z evangelické rodiny, proslavil na začátku kariéry, je jasné, že v dalších desetiletích vnímal svět v jeho detailech i velkých perspektivách z pozice komplexního malířského vypravěče. Lhostejno, jde-li o ryze osobní, intimní téma − jako u obrazu z roku 2014 nazvaného Léto 1969, na kterém zaznamenal sebe, bratra a otce skryté v rákosí nad rozevřenými časopisy −, nebo o motivy ze světa, "kde sovy nejsou tím, čím se zdají být", jak okamžitě evokuje lynchovská kompozice z roku 2010 nazvaná Ohněm se mnou pojď.

Výstava

Daniel Balabán
Nejasná poselství
(Kurátoři: Jiří Jůza, Renata Skřebská)
Ostrava, Galerie výtvarného umění, Dům umění
otevřeno do 4. září

Jestliže Balabánova výstava nese podtitul Nejasná poselství, odkazující na více či méně zastřené vypravěčství či jinotajnost malířových nápadů, je to možná jen výzva pro diváka, aby si vyhradil dostatečný čas na prohlížení obrazů.

Jsou-li plné citací a odkazů, je pak na divákově zdatnosti, jeho zkušenosti a rozhledu, aby dešifroval umělcovy vzkazy, které se ve zcela zvládnutém malířském podání rozpínají od vážnosti k vtipu, od nostalgie k tragikomice, od velkých příběhů k banálnímu hartusení nad během života.

Například motivem obrazu Krajina/Rudá jízda z roku 2014 je sestřelení letadla nad Ukrajinou: ve vzduchu letí trosky stroje, zavazadla i lidé a dole na zemi uhání rudá jízda na koních, což je parafráze ze slavného Malevičova obrazu.

Jinde však přijde ke slovu parafráze z Rembrandtovy Anatomie, kombinovaná s legem, či fragment postavy s lebkou na tričku, která hraje na hudební nástroj − obraz nese anglický název Playing Death. Intelektuální a duchaplná vizuální hra mezi životem a smrtí, jak ji nabízí Balabánova ostravská přehlídka, je podívanou pro ty, kdo vědí, že se v tomto světě ještě zdaleka neobejdeme bez malovaných obrazů.