Pro změnu zase jídlo

Už si přesně nepamatuju, kdy přesně se to stalo, že se Češi začali masově zajímat o jídlo, respektive jeho kvalitu, a ne kvantitu, ale muselo to být tak pět let zpátky. Jak jsem si to tenkrát pochvalovala! Otevíraly se nové restaurace, od sushi až po hamburgrárny, a ve městech se rozšířily farmářské trhy. Praha v té době konečně začínala připomínat ostatní kosmopolitní města, ve kterých je normální, že těstoviny se vaří al dente, a ne rozvařené à la nemocnice na kraji města. Lidi začali hromadně rekonstruovat kuchyně, aby mohli vyšvihnout svoji domácí verzi hostiny à la Jamie Oliver. Byl to vlastně docela hezký pohled. Úspěch, dalo by se říct. Čím dál méně lidí chtělo jíst potraviny s éčky, glutamátem sodným a masokostní moučkou. Národ se začal zajímat, kolik procent masa je ve skutečnosti ve špekáčcích a kolik másla je v másle.

A tak nějak postupně se to stalo. Vepřo knedlo zelo bylo out, bůček pečený v bourbonu a glazovaný medem byl in. A když jste náhodou nevěděli, co to znamená glazovaný, někdo vám to dal sežrat. Doslova.