Zápisky protivného hosta: V domě, kde sídlilo prvorepublikové lahůdkářství, otevře bistro La Bottega

Nová Bottega u Aloise Linky

Gourmetguru přiznává, že pro skupinu pražských restaurací a bister italského podnikatele Riccarda Lucqueho, do níž patří Aromi, La Finestra a čtyři La Bottegy, má dlouhodobou slabost. Zajásal proto, když se k němu donesla zpráva, že se rodina těchto podniků brzy rozroste. Novou La Bottegu plánují otevřít naproti Masarykovu nádraží, na místě bývalé prodejny Nowaco v Havlíčkově ulici v Praze. Součástí konceptu má být opět restaurace a prodejna s italskými surovinami, chystá se však i jedna novinka. Většina pokrmů se bude připravovat na ohni, tedy na dřevěném uhlí v přístroji X-Oven, který podle informací Gourmetgurua zatím žádná pražská restaurace nenabízí. Připravovat na něm budou jak maso, tak zeleninu nebo třeba ranní vajíčka. Gourmetguru se nejdříve podivoval netradičnímu podtitulu nového podniku La Bottega Linka. Pak se ale dopátral, že v domě, kde bude bistro sídlit, za první republiky fungovalo vyhlášené lahůdkářství Aloise Linky. Právě na jeho činnost by chtěli provozovatelé aspoň symbolicky navázat. Přípravy nového podniku momentálně finišují a otevřít by se mělo na přelomu září a října.

Zápisky protivného hosta

Další 2
fotografie

Kdo hledá skalní poklad

Je to sice velké riziko, nicméně občas Gourmetguru vkročí i do zcela neznámých prostor, jež pouze svrchu signalizují, že uvnitř by se mohlo nacházet něco překvapivého, někdy až bizarního. Když tedy Gourmetguru nedávno projížděl Českým rájem, zastavil se v městečku s podivným, trochu nerozhodným názvem Klášter Hradiště nad Jizerou. A jakmile tam spatřil restauraci Skála, do níž vedla tajemná podzemní chodba, probudily se v Gourmetguruovi nejspíš speleologické geny a vlezl dovnitř. Podniku v útrobách zdejších skalisek dominovala velká pípa, umístěná z praktických důvodů stranou baru, aby si mohla kmitající obsluha cestou z kuchyně k hostům sama točit piva místní značky Klášter. Poté co se Gourmetguru se svou společností usadil ke stolu, ovšem zjistil, že o kmitání tady zas až tolik nejde, a připadal si spíš jako v čekárně v době chřipkové epidemie. A když konečně "přišel na řadu", na dotaz, jakou přílohu by k vepřové panence v mandlové košilce a s povidlovým přelivem číšník doporučil, pakliže se chce v letním vedru zcela výjimečně vyhnout smaženému, dostal lapidární odpověď: "Tak to teda fakt nevím." Naštěstí kuchař věděl a jídlo s trošku překombinovaným názvem nemělo na talíři chybu. Ten "skalní poklad" se tu tedy skrýval až někde hluboko vzadu, v kuchyni.