Před úterním svítáním začalo pálit na syrské město Džarabulus turecké dělostřelectvo, dopoledne přejel hranici dlouhý konvoj jeho tanků a obrněných transportérů a později se připojily letouny F-16. Turecká armáda ve středu vstoupila do Sýrie se dvěma cíli. Zničit Islámský stát ve svém sousedství a zároveň zabránit vytvoření silného kurdského státu na severu Sýrie. Kurdové a Islámský stát jsou nepřáteli a bojují spolu. Pro Ankaru jsou oba nepřátelé.
Úder, jehož součástí jsou na turecké straně i oddíly povstalecké Syrské svobodné armády, směřoval proti Džarabulusu, který má v rukou Islámský stát (IS). Tato teroristická organizace kontroluje 70 kilometrů hranice na syrské straně.
Vojenské tažení Turků následuje po sérii atentátů, spáchaných džihádisty od začátku roku v tureckých městech včetně Istanbulu.
Po teroristických útocích, k nimž se hlásil IS, vidí turecké vedení v pozemní operaci jedinou možnost, jak zabránit pronikání džihádistů do země a zamezit jim v doplňování zásob či bojovníků.
Velkou část severu Sýrie však mají v rukou Kurdové. Ankara chce zastavit jejich postup, protože se obává, že úspěchy syrských Kurdů podnítí kurdský separatismus v Turecku. V době, kdy armáda na jihovýchodě Turecka vede válku se Stranou kurdských pracujících, která má silné vazby na syrské Kurdy.
Jakýkoliv náznak něčeho, co by se dalo považovat za nezávislý Kurdistán, turecký režim ve svém jižním sousedství nedovolí.
Turecký útok je veden jednak snahou zatlačit IS, ale také nepřipustit, aby další města a vesnice získaly kurdské jednotky. Kurdové ovládají na severu Sýrie dvě oblasti − Afrin a Rojavu. Nejsou propojené, oblast mezi nimi kontroluje zčásti Islámský stát a zčásti jiní syrští povstalci. Nejhorším scénářem pro vládu v Ankaře je, že se Afrin a Rojava spojí ve velký kurdský stát. Proto míří turecká operace do míst, která by na Islámském státu mohli dobýt také Kurdové.
Rozkaz k invazi zazněl i přes riziko, že v pozemních bojích někteří turečtí vojáci padnou. "Turecká společnost je zvyklá žít v jakémsi poloválečném konfliktu. Turci jsou na oběti mentálně více připraveni než jiná země, určitá glorifikace čehosi jako oběti za vlast funguje," řekl na jaře HN turkolog Petr Kučera. A předpověděl, že pokud se turecký prezident Erdogan rozhodne riskovat pozemní operaci, bude to hlavně kvůli Kurdům.
Prezident v prvním prohlášení po zahájení invaze neskrýval, že Islámský stát není jediný, proti komu armáda zasahuje. "Dnes ve čtyři hodiny ráno začala v severní Sýrii operace proti teroristům, kteří ohrožují naši bezpečnost − Islámskému státu a Straně demokratické unie (hlavní politická síla syrských Kurdů − pozn. red.)," oznámil Erdogan.
Zahraniční rubriku Hospodářských novin najdete také na Twitteru.
Zatímco Ankara a Washington se shodují na nutnosti zničit Islámský stát, rozcházejí se v otázce podpory Kurdů. Pro Turecko jsou Kurdové nepřítelem, pro USA klíčovým spojencem proti Islámskému státu.
To může být další problém ve vztahu Turecka a USA. Erdogan však získal výhodu nedávným usmířením s ruským prezidentem Vladimirem Putinem. Z posledních prohlášení tureckých politiků je zřejmé, že jsou v rámci dohody s Ruskem ochotni smířit se s přežitím režimu prezidenta Bašára Asada, ale ne s velkým vlivem a rostoucím územím Kurdů v Sýrii.
Turecký výpad je tak součástí pozičního boje o to, kdo ovládne teritorium, na němž se dříve či později zhroutí Islámský stát. Zda to budou Kurdové, Asad podporovaný Ruskem, povstalci s vazbami na Turecko nebo síly, jež dostávají americké zbraně a výcvik.
