V Česku se rozšířil nový způsob zahlazování politických průšvihů. Průšvihář mávne rukou, řekne, že jde o pseudokauzu, a je hotovo. Měli jsme "pseudokauzu" Ťok a Skanska, "pseudokauzu" Čapí hnízdo a nejnověji máme "pseudokauzu" Hašek. Ve všech případech je strategie aktérů stejná: tvrdit, že se vlastně vůbec nic nestalo. Je to podobné, jako když kluk rozbije okno a usilovně tvrdí, že díra ve skle, kterou všichni vidí, tam prostě není. A dělá to tak dlouho, s tak upřímným výrazem ve tváři, až dospělí začnou pochybovat, zda uličníkova drzost je skutečně jen drzost. Zamlží se jim zrak a začne jim připadat, že uličník má pravdu. Tisíckrát opakovaná drzost se stává upřímností.

Pravda − uličníkovi to nakonec většinou neprojde a dostane za uši. Evidence je zkrátka evidence, hmatatelný důkaz se donekonečna okecávat nedá. Politickým průšvihářům ale kupodivu stejná operace prochází: neodstupují, dokonce jim jejich průšvihy ani nijak zvlášť neubližují u voličů. Andrej Babiš v průzkumech dál suverénně vede, Michal Hašek se dost pravděpodobně znovu stane jihomoravským hejtmanem. Valná část společnosti má vůči jejich prohřeškům trvale zamlžený zrak.

Zbývá vám ještě 70 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se