Stereotyp korporátního světa vyměnila Jasna Sýkorová za novou práci v neziskovém sektoru. Na dvanáct měsíců opustila post ředitelky technologické divize komunikační agentury Taktiq, aby letošní rok strávila jako konzultantka pro technologie a nová média v humanitární organizaci Lékaři bez hranic. Vyzkoušet si práci pro dobrou věc, aniž by musela radikálně změnit kariéru a strachovat se, jak zaplatí složenky, jí umožnil grantový program Rok jinak. Mzdu, na kterou byla zvyklá, jí celý rok platí Nadace Vodafone. Ta se snaží touto cestou přenést know-how a zkušenosti odborníků z byznysu a státní sféry do neziskových organizací.

"I nadále chodím do kanceláře, mám porady a schůzky a připravuji prezentace. Rozdíl je ale v radosti. Teď třeba trávím hodiny nad přípravou žádosti o grant na on-line inzerci, abychom mohli podpořit krizovou sbírku pro Nigérii. Je tam oblast, kde děti umírají na podvýživu a statisíce lidí trpí hladem. A je jen málo organizací, které jsou schopné v této oblasti pomáhat tak jako Lékaři bez hranic. V běžné práci se mi naopak stávalo, že jsem hodiny tvořila tržní analýzu, kterou si někdo objednal, protože z korporátních důvodů musel, ale stejně ji neplánoval číst," popisuje třiačtyřicetiletá manažerka.

Do programu Rok jinak se přihlásila na poslední chvíli a nečekaný úspěch ve výběrovém řízení tak pro ni byl velkou školou krizového managementu. "Musela jsem rychle připravit firmu na svůj odchod a přeplánovat v podstatě všechno od projektů až po strukturu týmu. Naštěstí jsem měla skvělé kolegy a chápavého ředitele, který to viděl se světovým nadhledem a byl si vědom toho, že u managementu globálních firem je zcela běžné udělat si po pěti a více letech na pár měsíců až rok stáž v neziskovém sektoru," líčí Sýkorová.

Jak nezamrznout v jedné škatulce

S organizací Lékaři bez hranic, která poskytuje zdravotnickou pomoc obětem katastrof, epidemií nebo ozbrojených konfliktů ve více než 60 zemích, byla Sýkorová v kontaktu dlouhodobě. V rámci Roku jinak se rozhodla pro samostatný projekt. "Mým úkolem je zapojit inovativní technologie a nová média do komunikace a fundraisingu tak, aby se nám podařilo oslovit a zaujmout novou skupinu dárců a potenciálních zaměstnanců, mladé lidi ve věku 20 až 30 let," přibližuje Sýkorová.

Zkušenost s neziskovým sektorem podle ní umožňuje uniknout ze stereotypu a odpočinout si od řízení lidí nebo úzce zaměřených úkolů. "Znovu si můžete užít práci na všem, co je potřeba, s nadšeným týmem a v úplně jiných podmínkách. U manažerů je to zároveň součást osobního a osobnostního rozvoje, jelikož pro vedoucí pozice není nic horšího než zamrznout v nějaké škatulce nebo jednom typu myšlení," říká Sýkorová. Ačkoliv po skončení Roku jinak plánuje návrat zpět do agentury Taktiq, s Lékaři bez hranic by ráda spolupracovala i nadále formou dobrovolnictví.

Další účastník letošního Roku jinak − designér Zdeněk Lanc − se na rozdíl od Sýkorové do své původní práce vrátit nechystá. Působil 14 let v České televizi, kde vedl oddělení designu a vývoje nových médií, a rok 2016 tráví prací pro neziskovou organizaci ReSITE, která usiluje o udržitelný rozvoj měst a snaží se je přeměnit v místa příjemnější pro život. "Když jsem se loni v létě vrátil z výpravy do Kyrgyzstánu a usedl znovu do své kanceláře, došlo mi, že těch 14 let bylo sice báječných, ale že je čas na změnu. Má role se za ta léta stala spíše manažerskou a já stále více prahl po návratu k designu, kterým jsem vždycky žil a který mi stále více chyběl. Poprvé ve svém životě jsem podal výpověď a hrnul se s nadšením do temnoty neznáma s cílem dělat zase, co mě baví nejvíc: navrhovat, jak mají věci fungovat," vypráví osmatřicetiletý designér.

O tom, jakou cestou se vydá dál, rozhodlo jeho setkání s newyorským architektem Martinem Barrym, který v Česku neziskovou organizaci ReSITE založil a zaníceně Lancovi vyprávěl o své myšlence na platformu pro lepší města. "Nadchl mě tím, protože hořel pro něco, čemu věřil. Plácli jsme si během jednoho odpoledne a společně se přihlásili do Roku jinak," líčí Lanc.

Cílem projektu, se kterým uspěli, je vytvoření platformy, která by usnadnila zapojení veřejnosti do městského plánování. Samotní obyvatelé by se tak snáze mohli podílet na rozhodování o podobě města, ve kterém žijí. "Chceme od lidí sbírat nápady na řešení konkrétních problémů měst, z nichž po čase vznikne jakási databáze osvědčených postupů. O tom, které z navrhovaných projektů se budou realizovat, by následně mohli sami občané hlasovat," přibližuje Lanc.

Nadšení a atmosféra start-upů

Práce v neziskové organizaci podle něj připomíná atmosféru start-upů. ReSITE přitom není jeho první zkušeností s tímto sektorem. V minulosti pracoval v organizaci Člověk v tísni a ve volném čase pomáhá jako dobrovolník Horské službě. "Ačkoliv jsou v neziskové sféře limitované kapacity ve velikosti týmů i rozpočtů, vznikají neuvěřitelně odvážné projekty. Lidé zde mají ohromnou dávku nadšení a vnitřní vůle. Nepřestávám žasnout, v jak malém počtu lidí lze uspořádat prestižní konferenci nebo nastartovat ohromné mezinárodní projekty. Vše se tvoří tak trochu na koleně, improvizuje se, hasí se jen to, co nejvíc hoří, a běží se dál. Je to trochu návykové," říká Lanc.

O tom, že práce pro dobrou věc působí skutečně jako droga, svědčí i příběhy dalších účastníků Roku jinak. Velká část ze 45 lidí, kteří od roku 2009 programem prošli, totiž s neziskovkami spolupracuje dodnes.