Jaké knihy máte právě teď na nočním stolku?
Rozečtený mám třeba rozsáhlý životopis jednoho z největších českých dirigentů Václava Talicha od Milana Kuny. U příležitosti karlovského jubilea jsem si pořídil také knížku Františka Kavky Karel IV. Je napsána tak zajímavě, že jí někdy dávám přednost i před Přízrakem od svého oblíbeného detektivkáře Joa Nesbøho. Aktuálně také listuji publikací Vladimira 518 Obsese, což je o současných českých umělcích. A když se chci zasmát, sáhnu po Poslední aristokratce Evžena Bočka.
Máte kromě Joa Nesbøho ještě jiného oblíbence?
Milana Kunderu. Jeho Směšné lásky a Žert mi v popisu lidského chování a vztahů přijdou naprosto geniální. Doufám, že si brzy najdu čas i na jeho "novinku" Život je jinde, která u nás konečně vyšla. Mám rád i Ivana Klímu, ze zahraničních autorů Remarqua. Kdybych měl ale vyjmenovat knihy, ke kterým se opakovaně vracím, byl by to Egypťan Sinuhet a Sto roků samoty.
Co jste četl, když jste byl malý kluk?
Trochu neoriginálně jsem měl rád Děti z Bullerbynu a snad ještě více Karkulína ze střechy od Astrid Lindgrenové a s ilustracemi Zmatlíkové. Pak jsem hltal Rychlé šípy nebo Trosečníky z Vlaštovky od Arthura Ransoma.
Jakou knihu byste si chtěl přečíst, stále není dost času, ale vy víte, že to prostě musíte stihnout?
Snad jako téměř každý jsem přečetl Jméno růže od Umberta Eca a velmi by mě lákaly i jeho další romány, zejména Foucaultovo kyvadlo. Ale protože znám Jméno růže, dobře si uvědomuji, že na čtení Eca člověk potřebuje čas a soustředění, které teď nemám. A možná mi také chybí odvaha pustit se do dalšího Ecova románu, abych třeba nebyl zklamán.
S kterou spisovatelkou byste šel rád na skleničku dobrého vína?
S velkou opatrností (a se strachem z otravy) bych si dal skleničku s Agathou Christie. Zeptal bych se jí, kde brala tolik energie a disciplíny, že dokázala prakticky každý rok napsat tak dobře vypointovanou detektivku.
A s kterým autorem byste se nebál strávit desetihodinový let? O čem byste si tam povídali?
V tomto případě nevyberu autora spisovatele, nýbrž autora skladatele a spisovatele. Chtěl bych za oceán letět s Leošem Janáčkem, který vedle nádherné hudby psal i fejetony a libreta k operám. Povídali bychom si − samozřejmě − o hudbě, o Brně, o Luhačovicích, o Beskydech, o tom, jak pro něj bylo těžké nesejít jako skladatel z cesty, když mu tak dlouho trvalo, než se prosadil. Přesněji řečeno: on by povídal, já bych poslouchal. A také bych se ptal na svého pradědečka, se kterým se Janáček dobře znal. Psali si a pradědeček pro něj několikrát sólově zpíval.
