Varhaníkovi Pavlu Svobodovi, který dnes vystoupí v pražské bazilice sv. Jakuba, ještě není třicet let a už má za sebou výrazné úspěchy. Ten největší z minulého měsíce, kdy vybojoval druhé místo prestižní Bachovy mezinárodní soutěže v Lipsku. "Já bych své umístění nepřeceňoval," odmítá Svoboda paralelu například s výsledkem sportovního týmu na mezinárodním turnaji. "Kolikrát stačí malý detail, porotce se špatně vyspí a můžete ze soutěže vyletět, nebo naopak získat první cenu."
Dostat se k hraní před lipskou porotou není vůbec jednoduché. Každý soutěžící do předkola zasílá DVD s interpretací obtížného repertoáru v čele s Bachem. Teprve pokud nahrávka uspěje, má hudebník šanci poprat se o postup v dalších čtyřech kolech.
"Každé kolo se hraje na jiné varhany," popisuje Svoboda. "Všechny jsou úplně rozdílné, mají jiné klávesy, jiný počet manuálů, všude je jiná akustika."
Už samotná účast v soutěži ale pro hudebníky představuje zážitek. Svoboda konkrétně zmiňuje závěrečný koncert, jejž odehrál na bachovské varhany v kostele sv. Tomáše v Lipsku. "Pro mě je čest si na takový nástroj vůbec zahrát. Když ale dostanete dvě hodiny na přípravu hodinového programu, je to hrozně málo. Už jenom si rozmyslet, která ruka bude hrát na kterém manuálu!" podotýká.
Svoboda svůj lipský úspěch sice nepřeceňuje, ale přece jen přiznává, že mu v něčem pomohl. Přinejmenším mu přibylo koncertních nabídek. "Důležité je, že si mohu vybírat, co budu dělat. Už před časem jsem se rozhodl nastudovat a koncertně provést kompletní Bachovo varhanní dílo," avizuje.
Když nicméně přijde řeč na nahrávky, Svoboda už je skeptičtější. "Nahrávací kontrakty nechodí, spíš naopak. Když člověk přijde do firmy, musí si nahrávání sám zaplatit a ta cédéčka nakonec málem i koupit. Dělají to i významnější umělci než já, takže se z toho nehroutím, ale pochopitelně nejsem ani nadšený."
Svobodův dnešní koncert v bazilice sv. Jakuba na pražském Starém Městě se uskuteční v rámci Mezinárodního varhanního festivalu. Program nazvaný Variace od baroka po současnost obsahuje díla Johanna Sebastiana Bacha i Petra Ebena, což znamená, že mezi nejstarší a nejmladší skladbou je rozdíl takřka čtyř set let.
Roztříštěnosti se ale interpret nebojí. "Variace a obměny základního tématu jsou ve varhanní hudbě důležitým prvkem − objevují se ve všech dílech, která budu hrát. A na závěr přijde velmi málo hraná skladba Weinen, Klagen, Sorgen, Zagen. Ferenc Liszt ji napsal na Bachovo téma po smrti své dcery," popisuje.
Pavel Svoboda se nespokojuje pouze s hraním na varhany. V Dobrušce poblíž svého rodného Opočna už pátým rokem pořádá Festival F. L. Věka, kam v minulosti pozval špičkové orchestry typu PKF − Prague Philharmonia či na starou hudbu specializované Collegium 1704. "Jsem šťastný, že se na malém městě najde tři sta lidí, kteří zaplní kostel. Je tu ale vždy velký tlak nejen na populární repertoár, ale třeba i na pořádání velkých koncertů na náměstí. Představitelé města chtějí mít široké publikum. Je to zkrátka vždy otázka kompromisů," říká Svoboda.
Ten s hudbou začínal na základní umělecké škole právě v Dobrušce, kam se stále vrací. Ačkoliv si je vědom některých výhod působení například v Německu, nepřipouští možnost odchodu do zahraničí za lepšími pracovními podmínkami. "Po finanční stránce bych to měl určitě lepší, ale to pro mě není priorita, koncerty tam stejně mívám," říká. "Navíc když člověk někam poprvé přijede, ze spousty věcí je nadšený, protože jsou nové. Ale to je vždy jen na chvíli," dodává.
