Projev šéfa mezinárodního olympijského hnutí na zahájení olympijských her obvykle zapadne. Bývá to sbírka patetických přání, ideálů, zdvořilostí, které jsme slyšeli už tolikrát, že je zapomínáme hned poté, co byly proneseny.

Slova Thomase Bacha vyřčená na zahájení 31. olympijských her v brazilském Riu de Janeiru bychom si alespoň chvíli zapamatovat mohli. Bach totiž vyjádřil ve vztahu k olympiádě něco velmi podstatného, co se během paušální kritiky her lehce přehlédne.

Orgie lidskosti

Olympiáda je spravedlivě chápána jako největší showbyznysová akce probíhající jednou za čtyři roky, kde se točí hodně peněz a mediální pozornosti, což jsou komodity, na nichž se nejvíce vydělává. Proto také jednotlivé země o pořádání olympiády tolik usilují. Peníze tvoří zase další peníze a mediální pozornost je jedna z cest, jak se dnes k vlivu a penězům lehčeji dostat i přesto, že neděláte zrovna něco, po čem by lidé jinak masově šíleli. Veslaři, střelci, gymnasté nebo moderní pětibojaři − kdo by po nich vzdechl, kdyby jejich disciplíny nebyly popularizovány olympiádou, o televizních komentátorech ani nemluvě?

Zbývá vám ještě 70 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se