Berlínská zeď
Pieter De Buysser: Řezači kamene
2016, Nakladatelství Argo, přeložila Adéla Elbel, 368 stran, 298 korun

V Berlíně stojí zeď. Není to však neprostupná hranice s ostnatým drátem a minovým polem, která dělila dva světy. Je to zeď, která spojuje. Má tvar kruhu. Od ní se do světa odrážejí příběhy a dělají ho bohatším, hlubším, zkrátka jiným.

Zeď střeží čtveřice vlámských sourozenců, dva bratři a dvě sestry. To oni zde vytvořili prostor, který stojí mimo systém. Nespřádá se tu ale žádná revoluce, a pokud, tak jde o změnu, která zachvacuje posluchače jednotlivých příběhů. Zeď se stala legendou.

Stavitelé zdi ovšem stárnou. I jejich příběhy už možná postrádají někdejší schopnost otřást světem. Stále sem přicházejí mnozí, naslouchají, vyprávějí a změněni odcházejí. Jednoho dne ale přijdou ti, kteří chtějí zůstat. Jsou také čtyři, také pocházejí z Vlámska a zeď tu na ně čeká. Proběhne generační výměna stráží v míru? Nebo se všechno změní?

Románová prvotina vlámského autora divadelních her (u nás je hraje pražské Divadlo Archa) není žádným Dekameronem, sbírkou jednotlivých vyprávění. Je spíš magickým realismem po evropsku, komplikovanou a nejednoznačnou spletí. De Buysser stvořil novou utopii. Není na ní nic naivního, je nesnadná a chvílemi temná. Víc než společenské principy a normy zde platí snění a filozofické disputace. Skrze Řezače kamene dokážeme zahlédnout naději, že jiný svět je možný. Ba co víc, že vlastně existuje.

 

Michail Ševeljov: Nejsem RusPožadavky teroristů
Michail Ševeljov: Nejsem Rus
2016, Nakladatelství Prostor, přeložil Jakub Šedivý, 176 stran, 197 korunn

I novinář je jen člověk, dokonce i ten, který pracuje v současném Rusku. Co ze začátku vypadá jako rutinní zpravodajská záležitost, potřeba přivézt do redakce co možná nejrychleji nějaké obrázky a výpovědi svědků, se brzy změní v zápas o život. Tak trochu o svůj, ale hlavně o životy jiných lidí. Těch, které teroristé drží v jednom kostele poblíž Moskvy. Za svou spojku se světem, za vyjednavače o podmínkách, si totiž násilníci vybrali právě zmíněného novináře, vypravěče příběhu nazvaného Nejsem Rus.

Novela se čte jako detektivka, dá se tak dokonce i vnímat. Byla by to ale škoda, protože příběh je spíš nenápadnou učebnicí novodobé ruské historie. Je odpovědí na to, kde se zrodily frustrace a který čin je reakcí na jakou předchozí křivdu. Především je ale průvodcem po konstantách ruského myšlení, vysvětlením toho, proč se co děje − nikoliv však jeho ospravedlněním.

Michail Ševeljov je významný ruský novinář. Z rozhovorů s ním vyplývá, že si začal uvědomovat meze své profese a na hlubší otázky se pokusil odpovědět jinou formou. Nejsem Rus je jeho beletristickou prvotinou. Kniha se čte jako dobrá žurnalistická reportáž, je strhující, vypointovaná a sdělná. A v člověku doznívá ještě dlouho po tom, co obrátí poslední stránku.

 

Bernard Minier: KruhMahler pro vraha
Bernard Minier: Kruh
2016, Nakladatelství XYZ, přeložil a načetl Jiří Žák, 2x CD MP3, délka 19 hodin a 3 minuty, 349 korun

Skoro dvacet hodin hrůzy − to je nabídka, která se neodmítá. Francouzský autor thrillerů B. Minier přivádí opět na scénu svého oblíbeného detektiva Martina Servaze. Tentokrát proti němu nestojí jen rafinovaný vrah, ale také fakt, že k hlavnímu podezřelému má kriminalista osobní vztah. Dokáže si zachovat chladnou hlavu a rozplést kruh, do něhož se zauzlovávají jednotlivé indicie?

Český posluchač by možná rozporoval Minierovo tvrzení, že Gustav Mahler je "rakouský skladatel", jistě ale ocení, že románový detektiv skladby tohoto rodáka z Vysočiny velmi rád poslouchá. Podobný kulturní zájem má ale také masový vrah, který nedávno uprchl z ústavu. Mahlerova hudba ostatně zněla i v prázdném domě bestiálně zavražděné učitelky… Kdo tady vlastně hledá koho? Detektiv zločince, nebo naopak?

Napínavý příběh, jehož vyústění přijde až v samotném závěru, přeložil z francouzštiny Jiří Žák, druhým povoláním herec, který text na dvou discích zároveň předčítá. Co Minier dokáže v celkovém vyznění textu, to občas ztrácí v detailech: jeho přirovnání jsou fádní, nejednou se uchyluje ke klišé. Posluchač stržen příběhem z univerzitního městečka v Pyrenejích je ale schopen něco takového autorovi odpustit, pokud dostane náhradou dostatečnou porci napětí. A tím Minier rozhodně nešetří.

 

James Herriot: Zvěrolékař a psí historkyPsí život
James Herriot: Zvěrolékař a psí historky 
2016, Radioservis, přeložila Eva Marxová, čte Jiří Lábus, 2x CD, délka 2 hodiny a 4 minuty, 249 korun

Když anglický zvěrolékař Herriot poprvé publikoval historky, které zaznamenal ve své veterinární ordinaci, bylo mu padesát let. Dnes od té doby uplynulo dalšího půl století. Přesto jsou příběhy z kočičí a zejména psí praxe venkovského zvěrolékaře z hrabství Yorkshire stále sdělné.

Sedm psích příběhů namluvil na dvě cédéčka Jiří Lábus. Oblíbený herec svým širokým hlasovým projevem dokázal dát nebývalou životnost řadě postav. Vychutnat si můžeme zejména odstíny ženských rolí, jichž se Lábus ujímá s náramným gustem. Příběhy o noblesním tulákovi a jeho trpělivém psu nebo o týraném zvířeti, jehož zachránila stařenka svým životabudičem a láskou, jsou nezapomenutelné. Po právu se staly součástí zlatého fondu anglické literatury. Jsou notoricky známé, přesto v nich Lábus dokázal vyhmátnout ještě něco navíc, drobné odstíny pochyb či skrytých radostí, které mohl čtenář při tichém čtení pominout.

Herriotovy povídky zaujmou čtenáře, který dobu jejich vzniku nezažil a v Anglii třeba ani nikdy nebyl. Dokážou to navzdory tomu, že prostředí, v němž se psí příběhy odehrávají, vlastně zaniklo. Herriot je soucitný a laskavý, zároveň je věcný a nekompromisní. A tento koktejl působí velmi současně.

Autor psích příběhů se jako zvěrolékař potýkal s mnohem horšími diagnózami svých chlupatých svěřenců, než bylo jejich přecpávání stárnoucími šlechtičnami. Někteří psi v jeho příbězích dlouho trpí a pak zemřou. Zůstávají však osobnostmi a lidé je neopouštějí. Tomu se říká opravdový psí život!