V obci Riehen u Basileje si místo pro své muzeum vybrali významní švýcarští sběratelé umění, manželé Hilda a Ernst Beyelerovi. Špičkový italský architekt Renzo Piano, mimo jiné autor pařížského Centre Pompidou, tam pro ně navrhl vzdušnou prosklenou budovu uprostřed přírodního parku.

Ernst Beyeler byl významný obchodník s uměním. Znal se s celou řadou světových umělců, přátelil se i s Pablem Picassem. V roce 1982 založili manželé nadaci Fonda­tion Beyeler a svěřili jí moderní umělecká díla, jež nasbírali za více než půlstoletí.

Když Ernst Beyeler v roce 2011 zemřel, odhadovala se hodnota sbírky na 1,85 miliardy dolarů. Nadace má mezi uměleckými institucemi skvělé jméno, a proto na své výstavy dokáže zajistit významná díla od největších muzeí.

Kromě toho, že se v Riehenu prezentuje sbírka Beyeler, pořádají se tu pravidelné výstavy světového umění. Právě teď kurátorka Theodora Vischerová zkoumá moment křehké rovnováhy na dílech slavného amerického sochaře Alexandra Caldera, který žil v letech 1898 až 1976, a dvojice současných Švýcarů, Petera Fischliho a Davida Weisse. Výstava rozprostřená do deseti sálů potrvá až do 4. září.

Alexander Calder se proslavil především svými převratnými pohyblivými abstraktními sochami, takzvanými mobily. Křehká rovnováha jejich různých částí ho fascinovala od začátku 30. let. Jsou to závěsné drátěné sochy se spoustou drobných částí, které se na sebemenší impulz pohybují, mihotají, vyvažují jako částice v malých vesmírech. "Mobily" pojmenoval Calderovy sochy zakladatel moderního umění Marcel Duchamp.

Pohyb ale Caldera fascinoval už dřív, hned poté, co v roce 1926 přesídlil do Paříže. Tenkrát se živil jako tvůrce hraček a začal stavět svou slavnou pohyblivou miniaturu cirkusu, Circ Calder. Sám s ní pak předváděl improvizovaná ozvučená představení.

Jeho kufry se zvířaty, krasojezdkyněmi, artisty ze dřeva a drátu a dalšími proprietami jsou dnes v majetku Whitneyho muzea amerického umění v New Yorku.

Na současnou výstavu v Riehenu z New Yorku doputoval kůň s krasojezdkyní a k vidění je také film, dokument, na němž Calder předvádí v roce 1928 ve Whitney své cirkusové představení.

Na výstavě jsou prezentovány nejen Calderovy graciézní mobily, které si pohrávají s kontrastem váhy a beztížnosti a jejichž odraz lze najít v díle klasiků současného českého umění Karla Malicha a Stanislava Kolíbala. Jsou tu také jeho kresby, obrazy a mohutné kovové sochy − "stabily", tyčící se v prostoru.

Takové dílo vytvořil například pro Kennedyho letiště v New Yorku nebo pro ústředí UNESCO v Paříži. Jedna z jeho monumentálních soch vzala také za své při útoku na newyorská "dvojčata" v září 2001.

Je velmi zajímavé srovnávat, jak se s tématem rovnováhy o pět desetiletí později než Calder začali vyrovnávat Švýcaři Fischli a Weiss. Ti sbírají nejrůznější předměty všedního života a vytvářejí z nich bizarní konstrukce: sochu z dámských lodiček, konstrukci z pneumatik nebo z židlí vztyčených na vratké základně. Nebo lahev vzpírající sestavu riskantně vyvážených kuchyňských pomůcek. To všechno jsou důkazy o tom, že rovnováha je nejdokonalejší těsně před zhroucením.

Ve vstupní hale muzea se sešli všichni tři na jednom místě. Je tam Fischliho a Weis­sova instalace Krysa a medvěd (Spící), dvě monumentální oddychující plyšové figury. A nad nimi je na tenkém drátku zavěšený Calderův červený mobil. Jako by se Calder a oni dva blížili ke stejnému tématu ze dvou stran.