Je to tradice, anebo dogma? To první rádi udržujeme, to druhé zas bouráme. Avšak někdy se to dá propojit. Třeba jako když do pivovaru nastoupí šestadvacetiletá dívka a vnese do této výspy pravého chlapství a české hrdosti trochu té ženské hravosti a rafinovanosti. A vymyslí pivo, nad nímž uznale a zároveň i nevěřícně kroutí hlavou nejeden hospodský štamgast. Podobně nezvyklé nám může připadat, když se tři mladé dámy rozhodnou provozovat takzvanou sdílenou dílnu s veškerým materiálním zázemím a nářadím, kde si můžete opravit či předesignovat starý nábytek nebo zrealizovat nějaký svůj zlepšovák. Takové odvážné amazonky v bytostně chlapském světě (zřejmě donedávna) by si titulní stranu jistě zasloužily. Ale celosvětově velmi žádaný tenor Pavel Černoch se svým pronikavým pohledem a schopností manažovat vlastní produkční firmu i při zkoušení nové role prostě zvítězil. Opravdu velmi netradiční profesní přístup.
