Tádžikistán a babišistán

Při procházce hlavním městem středoasijského Tádžikistánu Dušanbe upoutají všudypřítomné citáty zdejšího prezidenta Rachmanova. Neuniknete jim. Visí na vládních budovách, jsou ve formě jakýchsi variací na prvomájovou výzdobu 80. let, natažené přes bulváry sovětského typu, jakož i přes zapadlé uličky na předměstích, kde pod nimi zvesela bublají otevřené kanalizační stoky, které místní dovedně přeskakují, jakkoliv pro západního turistu představují rafinovanou past. Ke kanálům se sice Rachmanov nevyjadřuje, ale jinak je rozsah jeho moudrosti nekonečný. Občany vzdělává v otázkách práva, zdravotnictví, správného pojetí vlastenectví. Z pětimetrového billboardu na budově ministerstva zemědělství se vyjadřuje k problematice pěstování pšenice. Je schopen inspirovat lid i v oblasti turistiky, což lze doložit novým citátem z oboru lásky k přírodě na vytrvale rezavějící bráně sovětské turbázy v zapadlé části Pamíru. Ne, prezidentova moudrost není omezena na metropoli, objímá celou zemi.

Čech, který tohle všechno během prázdninových toulek spatří, si říká: Je skvělé, že u nás to takhle nefunguje. Středoasijský model, stojící na všemurozumějícím, všezařizujícím vládci a připosražené společnosti trpně přijímající jeho univerzální autoritu, se u nás uchytit nemůže. Proč taky. Jsme přece vyspělý národ s demokratickou tradicí! Jenže ouha. Při návratu domů hned cestou z pražského letiště narazíte na billboard, který Tádžikistán tak trochu evokuje. Je na něm vyobrazen ministr financí Andrej Babiš a říká zhruba tolik, že hodlá zatočit se všemi, kdo mají na fungování policie jiný názor než on. Počkat, spínají se spoje v mozku vybaveném čerstvou tádžickou zkušeností, co má ministr financí mluvit do organizace policie? Proč by to měla být jeho věc? Není to náhodou zárodek aspirací na mocenskou všudypřítomnost středoasijského typu? Když si navíc připomeneme Babišovy starší výlety do zdravotnictví, zemědělství a dalších oborů, můžeme na billboardu lehce zahlédnout zárodečného českého Rachmanova. Nebo aspoň průsvit tádžického způsobu politiky do střední Evropy. Paranoia? Možná. Ale to neznamená, že není sebezáchovná.