Čím Čína fakt není? Tržní ekonomikou

Vzájemná česko-čínská láska na věčné časy snad narazí na limit, který se jmenuje status tržní ekonomiky. O tom, zda je nejlidnatější země světa skutečně liberálním trhem, nebo ne, má rozhodnout vláda. Nicméně z předešlých vyjádření premiéra Bohuslava Sobotky, která hrdinně zopakoval i při své nedávné návštěvě Číny, vyplynulo, že se náš kabinet hodlá řídit názorem Evropské unie. A tedy Čínu neuznat − aspoň prozatím.

Uznání Číny coby tržní ekonomiky přitom nemá nic moc společného s tím, zda skutečně takovou je podle ekonomických pouček. Je to na jednu stranu ideologická země vedená komunisty. Na druhou stranu čínská forma kapitalismu, která dobře koexistuje s onou rudou ideologií, je tvrdší než například v Evropě či v USA. Čína je také obrovskou ekonomikou, jednou z nejrychlejších na světě, a to i po odečtení "ideologicky povinných" dvou tří procentních bodů z růstu. O bublinách na jejím nemovitostním trhu, kolabujícím penzijním systému či trhu práce existují stohy analytických materiálů expertních firem, bank a společností. Přesto Čína neustále roste a rozšiřuje svůj vliv po celém světě − prostřednictvím ekonomických zájmů. Přesně tak, jako to dělá v poslední době i v České republice.