Firmy v Česku přicházejí na to, že poslat zaměstnance na delší pracovní cestu může být hodně výhodné. Dočasně sice na svém pracovišti chybějí, když se ale vrátí, mají větší přehled o tom, co se v oboru děje ve světě, jsou plní nových podnětů a nápadů a přinášejí čerstvý pohled na řešení problémů. Navíc získají sebevědomí i jazykové znalosti.
Uvědomila si to například česká pobočka poradenské firmy KPMG. Její auditor Jiří Bouzek strávil na Novém Zélandu celkem dva roky. Na atraktivní souostroví, kam jezdí batůžkáři nebo surfaři na dobrodružné cesty za poznáním, se ale dnes jedenatřicetiletý Bouzek vypravil dobrovolně. Přihlásil se na pracovní stáž, kterou jeho firma vypsala.
"Celkem prima je, že máme ve firmě mobilní program, kde jsou aktuální nabídky stáží. Je to vlastně takový náš vnitřní mezinárodní pracovní trh. Buď si člověk volné místo hledá sám, nebo si může založit profil a nastavit své preference ohledně destinace nebo délky stáže a čekat na nabídky," vysvětluje Bouzek.
On sice o stáži uvažoval, ale profil si tenkrát nezaložil. "Nabídku na stáž na Novém Zélandu jsem dostal od svého manažera. To je člověk, který vám ve firmě pomáhá v kariérním růstu. Přeposlal mi e-mail s nabídkou stáže v Aucklandu," říká Bouzek. Na nabídku odpověděl, prošel výběrovým řízením a za tři měsíce seděl v letadle na Zéland.
Místo restaurace ohřívaný oběd z krabičky
Jak sám říká, jeho první dojmy z Nového Zélandu byly lepší, než sám očekával. "Jednoduše prvotřídní servis. Firma vám totiž zařídí v podstatě všechno a pomůže i s tím, co už sama zařídit nemůže, jako třeba se zdravotní prohlídkou či s vízem. Určil jsem si čas letu, který jsem napsal na Nový Zéland, a tamní kolegové mi hned poslali návrh letenky. O nic víc jsem se nestaral," popisuje. Na letišti na něj už čekal šofér s cedulkou Jiri a odvezl ho do hotelu, kde měl od firmy první dva týdny zajištěno ubytování. KPMG potom Bouzkovi zaplatila i realitního makléře, který mu pomohl najít si podnájem. "Až jsem žasnul, jak může být jednoduché se přemístit na druhý konec světa," usmívá se Bouzek. Co se týká náplně práce, rozdíly byly menší, než očekával.
"Člověk si uvědomí, jak je audit silně globalizovaná profese. Auditní postupy jsou hodně podobné. Do té doby jsem si ani neuvědomoval, jak velké výhody má audit oproti jiným profesím jako daňaři či právníci," podotýká Bouzek.
Nejvíc ho prý zaskočilo, když se na jeho první novozélandské zakázce celý tým zvedl, že jde na oběd. "Já už se celý hladový těšil, že zajdeme do restaurace na obědové menu. Místo toho jsem koukal na ostatní, jak vytahují sendviče a obědové krabičky z domova a odcházejí do podnikové kuchyně s jídelnou, kde si každý ohřeje jídlo v mikrovlnce. Koupit se tam dají tak maximálně tyčinky z automatu," povzdechne si Bouzek.
Chvíli jsem si říkal, že tam vlastně nepatřím
Práce měl na Zélandu sice hodně, ale na cestování si čas našel. Prošel sedm několikadenních cest přírodou a spoustu míst také viděl díky několika služebním cestám. Na Vánoce za ním přicestovala rodina a strávili spolu čtyři týdny na jižním ostrově. Jak sám říká, za celou dobu pobytu zažil jen jednu slabou chvíli. "Po čtyřech měsících jsem odletěl z Nového Zélandu zpátky do Česka. Když jsem se poté vrátil zpět na Zéland, většina mých novozélandských kamarádů a kolegů byla ještě mimo Auckland a celé město bylo hodně vylidněno. Chvíli jsem si říkal, že tam vlastně nepatřím. Byl to ale naštěstí pouze chvilkový stav," připouští Bouzek.
Podle vlastních slov mu práce na Zélandu dala možnost ověřit si svou vlastní hodnotu na trhu práce v zahraničí a naučit se jazyk. "Jako auditor významné auditorské firmy jsem měl možnost poznat velmi zajímavé manažery a úspěšné podnikatele na opačné polokouli. Člověk si uvědomí, že s tím, co získá tady v Praze, se ve světě neztratí," říká.
Po návratu byl ve firmě povýšen na supervizora. Což ve zkratce znamená, že řídí větší auditní týmy, řeší větší klienty a složitější problémy. "Zároveň to ale znamená třeba příležitost začít školit či získat spoustu zkušeností s řízením a koučováním větších týmů," hodnotí svůj posun.
S rodinou se potkával každé dva měsíce, třeba v Indii
Vyslat svého člověka do zahraničí se rozhodl i strojírenský Siemens. Svého tehdejšího key account manažera Tomáše Rašku vyslal z české pobočky do hlavního města Malajsie, do Kuala Lumpuru. Strávil tam celkem 19 měsíců.
"Oslovilo mě vedení, jestli bych měl zájem o pracovní zkušenost v Asii, kde bych byl zodpovědný za vybudování centra sdílených služeb Siemensu pro region Jižní Asie a Pacifik," vzpomíná Raška. Zajímavou nabídku přijal.
"Bydlel jsem v Mont Kiara, v městské části Kuala Lumpuru, která nebyla daleko od kanceláře, a bylo tedy možné celkem pohodlně dojíždět do práce. Samozřejmě s ohledem na dopravní situaci a případný déšť i do centra," dodává Raška. Zvykat si na nepohodlí prý moc nemusel. Tato městská část sestává hlavně z obytných domů a kancelářských komplexů a má plnou občanskou vybavenost, na kterou je běžný Evropan zvyklý.
Na cestu odletěl Raška sám, rodinu nechal doma. "V dnešní době moderních technologií není problém zůstat neustále v kontaktu. Samozřejmě to ale nenahradí kontakt osobní," připouští Raška.
"Ani při pracovním vytížení se nám však nestalo, že bychom se nepotkali aspoň každé dva měsíce, ať už v Malajsii či v České republice, ale i na půl cesty na Blízkém východě i v Indii," upozorňuje Raška.
Na otázku, co mu cesta dala, má jednoznačnou odpověď: především spoustu nových kontaktů. "V centrech sdílených služeb se často potkávají zaměstnanci z desítek zemí, měl jsem tedy možnost spolupracovat s lidmi z nejrůznějších kultur od Japonska až po Austrálii. A samozřejmě jsem dostal příležitost vybudovat centrum od úplného začátku," pochvaluje si.
Jak ale dodává, nebylo pro něj lehké vyrovnat se s odloučením od partnerky, přátel a rodiny. "Chyběl mi společně strávený čas. Také miluji zimu a zimní sporty, kterých jsem se kvůli cestě musel zříct, a to mi opravdu scházelo," připouští. Dalším z přínosů pro něj bylo, že se díky mezinárodnímu prostředí v Kuala Lumpuru naučil být více tolerantní a vnímavý vůči rozdílům v jednotlivých kulturách, přizpůsobit se, ale zůstat v takovém prostředí sám sebou. Kdyby mohl, jel by prý na podobně dlouhou a exotickou pracovní cestu klidně znova. "Jistě bych znovu tuto příležitost využil. Je k nezaplacení poznat jinou kulturu tak intenzivně, její zvyky, náboženství a jakožto milovník jídla v neposlední radě i skrze místní kuchyni," myslí si Raška.
