Výsledek britského hlasování je v evropském prostředí výzvou, varováním i precedentem, a to i přesto, že již v historii, v roce 1985, společenství opustil jeden člen − Grónsko. Navíc s podobně těsným výsledkem, 53 procent obyvatel hlasujících pro vystoupení. Tehdejší předseda Evropské komise Jacques Delors to komentoval slovy, že jsme právě ztratili 60 procent území. Současný předseda Jean-Claude Juncker by mohl slova svého předchůdce parafrázovat obdobnou myšlenkou, že EU ztrácí klíčového člena s 64milionovou populací.

Přichází moment rozchodu. Náročný i bolestný. Ať již bude politicko-obchodní domluva jakákoliv, tento model bude evropským establishmentem v rétorické rovině prezentován jako méně výhodný, než kdyby Velká Británie členem unie zůstala, a měl by ukázat, že opustit EU se nevyplácí. Pravděpodobně částečně i za cenu narušení některých obchodním vazeb. A i navzdory tomu, že obě strany racionálně vědí, že pokračování v ekonomické spolupráci je pro ně vzájemně výhodné.