Zákon o národním pojištění v Československu v roce 1948 stanovil, že osoby, které dosáhly 60 let, mají nárok na starobní důchod. U mužů se do roku 1995 tento věk nezměnil (s výjimkou některých profesí). Důchodový věk žen byl v roce 1957 snížen na 55 let a později diferencován podle počtu vychovaných dětí na 53 až 57 let.

Počet důchodců na 100 osob produktivního věku dosáhl v roce 1971 hodnoty 44, v dalších letech však mírně klesal. Do důchodového věku postupně vstupovaly málo početné generace narozených během první světové války, zatímco početnější generace seniorů narozených na přelomu 19. a 20. století vymíraly. Do produktivního věku přicházely silné generace narozené po druhé světové válce. Navíc se na 30 let prakticky zastavil růst délky života. Doba pobírání důchodu se nezvyšovala, finanční zatížení důchodového systému bylo poměrně stabilní.