Příběhy obyčejného šílenství Vitáskové

Po neslavném začátku road tour předsedkyně Energetického regulačního úřadu (ERÚ) Aleny Vitáskové v Plzni, kam se na ni v březnu přišli podívat jen tři lidé, konečně zaplnila sály. Jenže jen proto, že si sedla v Jihlavě po bok hnutí Úsvit a svými úvahami o jističích vstupovala do verbování politiků proti údajné islamizaci země. Je to v pořádku? Podle Vitáskové ano. Energetický zákon jí však povoluje jen to, co "nenarušuje důstojnost nebo neohrožuje důvěru v nezávislost a nestrannost Energetického regulačního úřadu". Tím, že si sedla vedle zástupce parlamentní strany asi literu tohoto zákona neporušila. Ale ducha ano. Jen zcela šíleného úředníka v čele nezávislého regulátora by napadlo spojit se s okrajovou stranou politického spektra a promíchat jističe a zelenou energii se strachem z islámu a bojem pohrobků Tomia Okamury o přežití na politické scéně.

Kdo však kroky Vitáskové sleduje déle, ví, že její lnutí k Úsvitu není náhodné. Když Vitásková bojovala proti novele energetického zákona, který její post nahrazuje pětičlennou radou, Tomio Okamura (tehdy ještě v Úsvitu) patřil mezi největší sněmovní advokáty odporu Vitáskové proti normě. Úsvit za ní stál i v boji o podporu obnovitelných zdrojů, při potýkání se se služebním zákonem či naposled v návrhu nových tarifů elektřiny. Vždy přitom šla proti vládě. Těžko se tedy divit, že ze všech možných spojenců na politické scéně jí zbyl akorát prezident Miloš Zeman a politický okraj.