Obrazy Paříže takřka zatopené pár dní před začátkem evropského fotbalového svátku jsou více než symbolické. V teorii o využití obnovitelných zdrojů by Francie, druhá největší evropská ekonomika, posloužila jako ideálně ironický příklad. Protože snad v žádné jiné zemi se nestalo, aby každý pokus prosadit změnu rigidních pravidel pracovního trhu narazil na stejný odpor a skončil celostátním paralyzujícím konfliktem. Dnes už se daří ochromit zemi jinak než spojenou akcí všech odborových centrál. Stačí k tomu důrazný postup zvláště jedné z nich, CGT, tradičně blízké komunistům a nyní krajní levici vůbec.
Podobné konflikty zažila i vláda pravice v letech 1995 a 2006. Prezidenti Jacques Chirac a Nicolas Sarkozy nakonec zatroubili na ústup, ale mezitím se podařilo prosadit změny v zákonech, které omezily možnost odborů stávkami ochromit celý život v zemi. Nynější spor o reformu pracovního trhu přinesl dvě novinky: za prvé proti sobě postavil poprvé levicového prezidenta a podstatnou část jeho většiny v Národním shromáždění a za druhé se ukázalo, že jeden odborový svaz našel dost nástrojů, aby stávku každý den pocítily statisíce Francouzek a Francouzů.
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Nově všechny články v audioverzi
