Tahle historka patří mezi tajemství týdeníku Respekt. Jmenuje se Jak jsme psali komentář k volbám 1996 a teď, přesně po 20 letech, by už se snad dala odtajnit − ostatně pamětníci si ji stejně už nepamatují.

Respekt měl tenkrát uzávěrku v sobotu odpoledne, a protože volby, jak známo, končí v Česku zrovna v tenhle čas, komentář vznikl už v týdnu. Psal jej tehdejší šéfredaktor, pozdější politik a dnes člen nejvyššího vedení PPF Vladimír Mlynář, a pokud si to dobře vybavuji, jako že ano, zněl zhruba takto: Volby žádné překvapení nepřinesly, vládnoucí koalice ODS, KDU-ČSL a ODA pokračuje s bezpečnou většinou další čtyři roky. Sociální demokraté Miloše Zemana výrazně posílili, ale na víc to nestačilo. Není se co divit, jiný výsledek by byl důkazem nevyzrálosti české politiky.

Takže se komentář musel v sobotu 1. června 1996 odpoledne a večer rychle přepisovat. První věta zněla: "Překvapení, šok − a nakonec rozpačité zděšení." Bez ohledu na naše předpoklady a uzávěrku přinesly tyhle volby před 20 lety první opravdu velké překvapení české politiky − takové, jaké od té doby zažíváme už pokaždé. Vláda Václava Klause složená z ODS, lidovců a ODA o dva hlasy ztratila většinu ve sněmovně.

Jak tenkrát napodruhé už správně napsal Respekt: "Není to únor 1948, není to ani rozšíření ,slovenské nákazy‘ do Čech, je to ale konec dosavadní politické stability."

Jak skončila veselá 90. léta

Utěšovat nás tenkrát mohlo, že jsme v omylu nežili sami. Tyhle volby způsobily šok na všech frontách − i u obou vítězů. Těch nominálních z ODS, kteří ale de facto prohráli, a také u ČSSD, opravdových šampionů.

Mimochodem, fotka Miloše Zemana na téhle stránce vyšla před 20 lety i v Respektu a docela přesně ilustruje atmosféru onoho volebního odpoledne v Lidovém domě. Nazvěme ji třeba nevěřícná euforie.