Bude to znít hrozně, ale vlastně už spolu nemluvíme," říká lotyšská houslistka Baiba Skrideová o hraní se svojí sestrou, klavíristkou Laumou. Na letošním Pražském jaru se ve středu 1. června budou věnovat komorní hudbě − a to za situace, kdy už svá vystoupení natolik vypilovaly, že o nich necítí potřebu hovořit.
"Občas probíráme určité myšlenky, ale už si nepotřebujeme říkat, jak kompozici uchopit. Obě to cítíme stejně," vypráví Baiba Skrideová, která prý na pódiu už podle dechu dovede odhadnout, jak se její sestra cítí. "Je to naprosto odlišné než hrát s kýmkoliv jiným."
Baiba je nejmladší ze tří sester, které se od dětství všechny věnují hudbě. Baiba se chopila houslí, protože na ně hrála i její starší sestra Linda "a já jsem se po ní opičila", jak vysvětluje. Linda ale nakonec přešla k viole. A třetí ze sester, Lauma, po vzoru své matky usedla za klavír.
Nejtalentovanější ze tří sester je rozhodně Baiba Skrideová. Výrazně na sebe upozornila roku 2001, kdy zvítězila v Soutěži královny Alžběty v Bruselu. Každý jiný by toto vítězství považoval za přelomový bod ve své kariéře − Baibu Skrideovou ale spíše štve, že se její úspěchy často redukují na jediné vítězství.
"Když jsem letos hrála v Torontu, lidé se ptali, proč mi trvalo patnáct let od vítězství v soutěži, než jsem za nimi přijela. Dnes jsou všichni zcela posedlí soutěžemi."
Což neznamená, že by si Baiba Skrideová vítězství nevážila. "Otevřelo mi spoustu dveří, ale já na sobě tvrdě pracuji celou tu dobu, hraji se stále důležitějšími orchestry. Je to dlouhodobý proces hráčského růstu," říká, zatímco vítězství v soutěži bylo prý spíš šťastnou souhrou okolností. "Člověk díky němu obdrží pozvání do spousty slavných síní. Důležitější ale je odvést v nich takový výkon, aby vás chtěli pozvat i podruhé."
Baiba Skrideová má neobvykle široký repertoár. "Jsem otevřená v zásadě všemu, od Bacha po Šostakoviče," krčí rameny houslistka, které nevadí "každý týden hrát jiný houslový koncert". Alespoň se prý vyhne rutině.
Důležité je pro ni také vyvážit sólovou a komorní dráhu, mezi kterými sama příliš nerozlišuje. "Kdybych nikdy nezažila radost a intimitu z komorní hudby, asi bych nebyla příliš dobrá sólistka," vypráví hudebnice, která se i při vystoupení se symfonickým orchestrem snaží udržovat s některými hráči úzký kontakt jako při komorním vystoupení.
Díky postavení, které dnes má, může Baiba Skrideová ovlivňovat dramaturgii koncertů či prosazovat určité skladby. Na Pražském jaru například uvede suitu Malá letní hudba od lotyšského komponisty Peterise Vaskse. "Je velmi atmosférická a trochu melancholická, byť v tom nejlepším slova smyslu," charakterizuje skladbu z roku 1985. "Velmi přesně zprostředkovává, jak se Lotyši cítí."
Rovněž houslistku těší, že se sestrou budou mít na programu pražského vystoupení sonátu pro housle a klavír polského skladatele Mieczysława Weinberga, jenž zemřel před dvaceti lety. "Chvíli trvalo, než interpreti Weinberga začali hrát, ale dnes s potěchou vnímám, že se jeho skladby vrací do repertoárů," podotýká houslistka, která Weinberga přirovnává k Šostakovičovi. "Je podobně intenzivní, místy temný, velmi vzrušivý," popisuje.
Koncert však začne tradičně − houslovými sonátami Griega a Beethovena. "Festival nás poprosil alespoň o jednu známější sonátu. Ta Griegova je velmi veselá. A Beethovenova do značně emotivního programu dokonale zapadá," dodává.
