V centrálách tabákových koncernů se poté, co poslanci odmítli zákaz kouření v hospodách, zase až tak moc neslavilo. Každá výhra sice potěší, to ano. Ale tohle vítězství není definitivní a lobbisté mají před sebou mnohem důležitější bitvy o zachování zisků ze svého nevoňavého byznysu.

Je jasné, že do Česka omezení kouření v hospodách přijde. Jestli ne letos, tak za pár let určitě. Zákazy platí v celé Evropě a je nemyslitelné, že by Česko mohlo zůstat dlouhodobě exoticky zahuleným ostrovem. Tahle fronta je pro lobbisty zkrátka neudržitelná. A rozhodně není ani nejvýznamnější, protože zkušenosti ze zemí, kde se zákaz kouření zavedl, ukazují, že se spotřeba cigaret sice snížila, ale ne významně. Tabákové byznysmeny daleko víc trápí jiné věci: daně a balení cigaret. Letos a v dalších dvou letech se v Česku sice bude zvyšovat spotřební daň, takže krabička cigaret podraží v průměru o čtyři koruny. Jenže vtip je v detailu. V Česku se spotřební daň na cigarety vypočítává ze dvou složek: pevné, se kterou nic nehne, a takzvané valorizační, která závisí na ceně. Velmi zjednodušeně to znamená, že při zvýšení daně v poměru více podraží prémiové značky. Kuřáci dražších cigaret tudíž zdražení často vykompenzují tím, že přejdou na levnější značky a kuřáci značek nejlevnějších mají menší motivaci úplně přestat. V případě pevného zdanění naopak tento efekt mizí. V zájmu tabákových firem je proto udržet co nejvyšší pohyblivou část daně. V Česku se jim daří, pohyblivá část daně tvoří 27 procent. V Dánsku a Švédsku je to jedno procento.

Zbývá vám ještě 40 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se