Dobrý den, prosil bych Hlavně se n…"

"Prosím?"

"Hlavně se nep…"

"Pardon, nerozumím."

"Neposrat!"

V té chvíli se na mě v knihkupectví otáčejí lidé. Už je marné vysvětlovat, že si jdu koupit novou memoárovou knihu expremiéra České republiky Mirka Topolánka. Tím však problémy s knihou nekončí.

Topolánek vytvořil ze svých starých textů, kterým bez dobového kontextu není rozumět, mimořádně nečitelnou změť. Texty opatřuje těžko srozumitelnými poznámkami, za kterými často tušíme nepříliš úspěšný pokus o vtip (například česká politika je podle něj "jako gruppen sex. Umožňuje mi říkat:,Já už byl…' S pohádkovým dovětkem:,Teď zase ty dělej převozníka.'"). A navrch Topolánek odmítá čtenáři vylíčit ty nejzásadnější okamžiky své kariéry.

 

Mirku Topolánkovi však zklamání čtenáře, který investoval do pamětí expremiéra pětistovku, zjevně nevadí. Dává jasně najevo, že knihu dělal především pro sebe. To, že nakonec vyšla, ho "šokuje". A na první stránce bezelstně informuje čtenáře, že nové texty jsou "psané z jedné vody načisto, a jsou tak leckdy i zmatené".

Jede to z kopce

Zcela promarněných 512 stránek potenciálně jedněch z nejzajímavějších polistopadových pamětí ukazuje, jaký sešup nabral žánr memoárů a vůbec politického psaní vrcholových politiků v Česku. Dobře je to vidět na knihách bývalých premiérů.