Nezabíjejte Einsteina, pánové. Vysvětlí ho Ferreira
Pedro G. Ferreira
Nádherná teorie − Sto let obecné teorie relativity
Přeložil Jiří Langer
Vyšehrad 2015, 312 stran, 348 korun
U příležitosti stého výročí zrodu obecné teorie relativity vznikl podrobný životopis této jubilantky a spolu s ním i shrnutí úspěchů, jichž v astrofyzice a kosmologii prozatím dosáhla. Na cestě do síně slávy to ale nejznámější myšlenka Alberta Einsteina nemívala lehké, protože jisté lidské vlastnosti neovlivní ani zakřivení prostoročasu. Místy té představě škodila vědecká ješitnost, jindy přílišná snaha velící nepřipustit ve vesmíru zvěřinec, popřípadě taje černých děr, pro něž je nevyzpytatelnost přirozeností. Portugalský popularizátor Pedro G. Ferreira, mimo jiné profesor na Oxfordu a poradce Evropské kosmické agentury, se drží zásady fyzika Ernesta Rutherforda, že vědecké poznání je pro kočku, nesvedeme-li ho předat slečně, která nám nese pivo. Výsledkem je výklad tak přístupný, až se zdá, že k nám promlouvá nový Carl Sagan, americký popularizátor astronomie.
Ray Bradbury konstruuje stroj času i poetična
Ray Bradbury
Strom duchů
Přeložili Jarmila Emmerová a Jiří Josek
Ilustrovala Markéta Hlinovská
Plus 2015, 136 stran, 249 korun
Na etiku strojů času kladl americký klasik vědeckých fikcí Ray Bradbury (1920−2012) důraz jako nikdo jiný, jak doložil na osudu prehistorického motýla z povídky Burácení hromu. V próze Strom duchů z roku 1972 si vyrobil časostroj z materiálu, jaký nabízí strašidelný sad pana Kostrouna. Ten se užuž třese, aby klukům v halloweenských maskách při průletu dějinami předvedl, že maškarní verze Dušiček ztratila původní obsah. Z Halloweenu vyvanul duch "pohanských" hovorů s mrtvými, kteří vědí, že co jsou teď oni, budeme jednou i my. Pozdní Bradbury zaujatý dětskou reflexí fenoménu konečnosti měl sice oproti fantastům jednadvacátého století omezené technické možnosti, zato poetično rozhazoval po hrstech. A to tak vydatně, že dnešní mládež bude mít potíže jeho výraz vstřebat, neboť nejspíš čelí úpadku knižní kultury jako ve spisovatelově románu 451 stupňů Fahrenheita.
Srážkou krabic od mléka vznikne plnotučná tma
Neil Gaiman
Naštěstí (ne)máme mléko
Přeložil Petr Eliáš
Ilustroval Chris Riddell
Albatros 2015, 160 stran, 229 korun
Vyslat taťku do krámu pro mléko znamená vystavit živitele rodiny víru událostí, kde se to hemží ufony blemcavé konzistence, učenými ještěry v balonu, piráty ostrými jako břitva i hordou "upýrů" s notně drsným pravopisem. Otec to aspoň sám tvrdí poté, co dorazil s nápojem doličným. Britský klasik žánru urban fantasy Neil Gaiman (1960) sepsal už památnější ztřeštěnosti. Ve variaci na paradox cestování v čase, objevený matematikem Kurtem Gödelem a literárně zpropagovaný ještě před narozením autora, však kříží montypythonovskou grotesku s oprsklostmi sci-fi sitkomu Červený trpaslík. A to způsobem, na jehož základě šesťáci usoudí, že náplň nového předmětu fyzika se jeví vcelku slibně. Zvlášť když Einsteinovi pokračovatelé vypátrali, že srážkou dvou tetrapackových krabic od mléka z různých rovin kontinua vznikne plnotučná tma.
