Když popisují přechod k vlastnímu podnikání, více než například o penězích mluví matadoři ze dvou významných firem o praktických věcech. I o tom, jaké to je, přijít o nálepku vysokého manažera. Navzájem se u toho špičkují.

Viktor Popovič přiznává, že jeho bývalá asistentka z Vídně za něj řešila ještě nějakou dobu po jeho odchodu z firmy spousty věcí.

Lubor Žalman zase vzpomíná, že po opuštění ředitelského křesla v bance chodil pracovat do hotelu Alcron. Dlouho mu to nevydrželo. Dnes radí lidem, kteří chtějí podnikat, ať si pořídí svou kancelář, kde budou mít kam složit věci.

Jejich firma Encor si dnes pronajímá vilu kus nad Branickým pivovarem v Praze.

HN: Co předcházelo tomu, než jste se dali dohromady tady v Braníku?

Popovič:

Skoro 20 let jsem dělal v McKinsey, zakládal jsem pražskou kancelář. Na odchod jsem se připravoval tři roky. Nejdříve jsem se nadchnul pro malou banku, kterou jsem vytáhl do zisku americkým investorům. Pak jsem ji koupil a před rokem ji prodal. Měla 35 lidí, ale už začínala být byrokratická.

Mimo město, a přece v centru dění

Přivítali nás v branické vile s rozlehlou působivou zahradou.

Jako předvoj přišel Viktor Popovič, Lubor Žalman se zdržel.

Ještě před rozhovorem jsme se zahradou prošli.

Zjevně jsou na ni pyšní a mají k ní vztah. Jsou tu japonské křoviny, skalky i socha Buddhy.

Byznys se typicky koncentruje v centrech měst či administrativních zónách. Tady se octnete na periferii ve vilové zástavbě. Ve vile je ale živo. Na adrese potkáte spousty známých byznysmenů i umělců. Žena Lubora Žalmana tady dělá garden parties.

Na zahradě se konala i improvizační akce s Jaroslavem Duškem.

Žalman:

Já jsem se rozhodoval v podobné době jako Viktor, jestli z banky odejdu.

HN: Odcházeli jste znavení korporacemi?

Popovič:

Korporátní svět je důležitý, ale dlouho mi bylo velice cizí odpovídat nikoli na dobré otázky, ale na pitomé otázky, a dokonce je předvídat. A to opakovaně.

Žalman:

Když jsem nastupoval do Raiffeisenbank, byla banka unikátní v míře svobody ředitelů poboček v jednotlivých zemích.

Nicméně zažil jsem také proces, kdy se skupina profesionalizovala a projevovala větší tendenci ovlivňovat a řídit fungování v jednotlivých pobočkách.

Je to asi přirozený vývoj, know-how a strategie by se měly soustřeďovat na centrále společnosti. My jsme občas i něco vymysleli a zavedli v České republice a pak se to šířilo do dalších zemí. Ale to není přirozené. Přirozené je řídit věci z centra. Dnes je to vlastně i moje mantra.

HN: Proč se více byznysových rozhodnutí nedělá v Česku?

Žalman:

Tím, jak tu probíhala privatizace, je vše vlastněno ze zahraničí. Know-how a zajímavé pozice se tím pádem drží venku. Ale dnes to může být jiné, může to vyrůst také z Česka. Bylo by dobré, aby tady bylo co nejvíc firem, které to tak mají. My chceme těmto firmám dávat k dispozici to, co jsme se naučili v korporaci. Podnikatelé jsou pro mě hrdinové této země, riskují, musí mít na výplaty.

Zbývá vám ještě 80 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se