Každý z nás ví, že ne vždy se rozhodujeme racionálně a logicky. Občas si něco koupíme, aniž bychom "maximalizovali svůj užitek", prostě jen proto, že chceme. I když víme, co je pro nás nejlepší, někdy to neuděláme. Ve standardních ekonomických modelech však tyto skutečnosti nebereme v úvahu.

Po druhé světové válce se začala prosazovat tendence více ekonomii formalizovat a matematizovat. Důvody lze hledat ve snaze zvýšit exaktnost ekonomie, vyrovnat ji s úrovní analýzy přírodních věd. Avšak ekonomie je především vědou společenskou, vědou o chování lidí, které lze jen stěží formalizovat do podoby matematických vzorců a závislostí. Známý představitel main­streamu a nositel Nobelovy ceny za ekonomii Paul Samuelson se k některým modelům, jež sám koncipoval a jež jsou doposud považovány za platné, vyjadřoval s určitým despektem. Ve svých poznámkách uvedl, že daný model nemusí vzhledem k množství předpokladů odrážet ekonomickou realitu, tedy nemusí být jednoznačně pravdivý v případě, že předpoklady nejsou splněny. Svůj model chápal spíše jako abstraktní cvičení pro pochopení fungování ekonomických procesů. Avšak po Samuelsonovi přišli ekonomové, kteří začali považovat takový model za jednoznačně a definitivně platný. V tu chvíli dochází k odtržení ekonomické teorie od reálné praxe.