Sex and the business Julie Hrstkové: Žijeme ve společnosti posedlé testy

Děti z devátých tříd mají za sebou přijímací zkoušky na střední školy. Letos naposledy byly jednotné testy nepovinné, od příštího roku všichni budoucí středoškoláci projdou stejným sítem.

Testy jim přichystali dospělí, kteří se s podobným způsobem ověřování znalostí mohli v mládí setkat jen ve chvíli, kdy chtěli získat řidičský průkaz. Všechny ostatní zkoušky vyžadovaly víc než jen zamyšlení nad detaily mezi výroky v bodech "a až d". Také proto se stále najdou oponenti, kteří tvrdí, že tento nástroj slouží spíš k minimalizaci vzdělanosti než k jejímu nárůstu.

Vyučovací proces kvůli důrazu na testy občas připomíná televizní kvíz. Dnešní školáci si pak možná chvíli pamatují, ve kterém roce vznikla Zlatá bula sicilská, kdy byl podepsaný vestfálský mír nebo Deklarace Spojených národů. Jak a proč se klíčové okamžiky děly a jaké měly dopady, si ovšem nepamatuje nikdo. A ani si to pamatovat nemusí, protože je jasné, že s velkou pravděpodobností bude v testu požadováno jen uvedení správného roku, nanejvýš pojmenování.

Totéž platí nejen pro dějepis. Stačí pár údajů, několik jmen a student je dokonale vybaven "znalostmi". Třeba pak uspěje v nějaké soutěži a stane se "milionářem".

Testy definují i přelomové životní etapy. Zatímco Nataša Rostovová z románu Vojna a mír ještě vzpomínala na svůj první ples jako na životní zlom, dnes takové události nahrazují testy. Společnost zaměřená na výkon se milostným trýzněním zabývat nemůže.

Testování je hitem

Testy se jako plíseň rozlezly ze školních lavic do běžného života. Určitě existují příležitosti, ke kterým se testování hodí. Nicméně lidé postupně dospěli k závěru, že si musí měřit svůj benchmark, otestovat (teoreticky) sportovního ducha a zjistit na stupnici od nuly do deseti, jakou silou pro sebezdokonalení disponují. To vše jim zajistí odpovědi na větší či menší množství otázek.

Kdysi nejznámější klasický test inteligence už dávno vyšel z módy. Hodí se snad jen pro uprchlíky, aby se lépe integrovali, jak nedávno navrhl sárský ministr vnitra Klaus Bouillon. Opomněl se však zmínit, co bude s imigranty, kteří test z různých důvodů nesloží. A také nedodal, že čím častěji člověk testy dělá, tím vyšší skóre má.

Zhruba po roce testování by se mohlo zjistit, že v ubytovnách žijí samí géniové, které je však stále obtížné "zařadit". Kulturní či náboženské zvyklosti jen málokdy souvisí s inteligencí. A už vůbec neodpovídají tomu, jak dobře člověk dokáže doplnit číselnou řadu, případně usadit kruh do čtverce.