Sen, který si chce Milan Koláček na přelomu let 2020 a 2021 splnit, je podmíněn obrovským sportovním výkonem spojeným s odhodláním, jachtařskými dovednostmi, dokonalým využitím moderních technologií a s odolností před nástrahami surové přírody. "Na Mount Everest se dostaly už tisíce lidí, do vesmíru se jich podívaly řádově stovky. Ale jen desítky dokončily sólovou regatu Vendée Globe," říká tento nejlepší český sólový jachtař. A nelze se tomu divit, když si uvědomíme, že do cíle zpravidla dopluje méně než polovina z těch, kteří se zapsali na startovní listinu.

Na Vendée Globe 2020 se Milan Koláček připravuje již nyní, a to v závodech převážně napříč Atlantikem v nižších lodních kategoriích. Olympijský jachting ho příliš nezajímá. "Na tomhle nádherném sportu mě baví větší výzvy. Závody přes Atlantik trvají 20 dní, kolem světa kolem 100 dní. V tomto srovnání představuje olympiáda pouze krátké rozjížďky kolem bójí, které trvají několik desítek minut," seznamuje nás s hierarchií svých hodnot.

Jak dlouho už se jachtingu věnujete?

Šestadvacet let, od svých deseti. Dostal jsem se k němu přes rodiče. Začínal jsem stavbou lodi s otcem, pokračoval na jezerech na malých okruhových lodích. S těmito okruhovými plachetnicemi jsme pak jezdili do Chorvatska na krátké závody. Po škole jsem odjel do Irska, pracoval jsem tam na velké plachetnici. Byl to takový rychlý cruiser, ideální pro malé závody. Vlastnil ho irský milionář John Killeen, postavil si ho jen pro své potěšení a já byl součástí jeho stálé posádky. Bydlel jsem tam a staral se o loď.

Milan Koláček (36)

◼ Jachtaří od dětství. ◼ Absolvent VUT v Brně, oboru strojní inženýrství, si vysnil, že si postaví vlastní loď. To se mu povedlo. ◼ Postupně stoupal jednotlivými kategoriemi závodů off-shore jachtingu. ◼ Dnes je jeho cílem sólové obeplutí světa v závodě Vendée Globe. ◼ Zatím největšího úspěchu dosáhl, když zvítězil na šampionátu v sólovém jachtingu ve Francii v roce 2012. ◼ S nastávající ženou Zuzanou Navrátilovou vychovávají téměř dvouletou dceru. ◼ Na závod Vendée Globe se nyní Koláček připravuje v třídě Figaro s co-skipperem Pierrem Brasseurem. ◼ První letošní regata Solo Concarneau na vzdálenost 350 mil v Atlantiku skončila pro česko-francouzskou posádku 7. místem. ◼ Jedním z vrcholů sezony by měl být pro tuto dvojici závod Transat, který startuje v Bretani 3. dubna. Do cíle v Malých Antilách v Karibiku by měly lodě doplout 23. dubna.

Jak jste se k tomu vůbec dostal?

Přes jeden kontakt. Člověka, který znal mě a znal i Johna Killeena. Přijel jsem na tu loď, dva dny si mě zkoušeli, no a pak to bylo nějaký čas moje stálé zaměstnání. Killeen je velkým podporovatelem jachtingu. Mimo jiné dal v roce 2008 dohromady irsko-čínský tým Green Dragon, který se pak účastnil velkého závodu Volvo Ocean Race.

Naskytne se v zahraničí podobných pracovních příležitostí hodně?

Ano. Jsou v tom relativně dobré peníze. Lodí je po světě dost. Samozřejmě pro našince to není úplně časté, ale u mořských národů to není zas tak exotické zaměstnání.

Při téhle práci jste už začal sám závodit?

Ano, i když ne zcela profesionálně. Hlavní byla pořád práce na té lodi. Byla to velká škola i zábava. Killeen vždy přišel s nějakou novinkou, technickou zajímavostí, kterou jsme museli zprovoznit a zkoušet. Postupně jsem se ho snažil přesvědčit, jestli by neinvestoval do mojí vlastní lodi pro závody typu Transat. To se mi nepodařilo. Ale k podobným závodům mě to táhlo, tak jsme se rozešli. Odletěl jsem pak na Nový Zéland, abych se naučil stavět karbonové hi-tech závodní lodě. Pracoval jsem v loděnici v Aucklandu a podílel jsem se na stavbě několika nových závodních jachet. Teprve až když jsem se vrátil domů, začal jsem si plnit sen a stavět vlastní loď. Neměl jsem peníze, ale zkušenost. No a postupně jsem se propracoval k tomu, že loď tu najednou byla. Odjeli jsme s ní do Francie. Začali jsme jezdit čím dál víc, sháněli jsme partnery a sponzory. Není to levná sranda.