Pasáže a tišiny Petra Fischera: Politika se stala zápasem o pastýřskou hůl

Francouzský filozof Michel Foucault popisuje moderní západní moc jako moc pastýřskou. Stará se o nás po tělesné i duchovní stránce, pase nás na pastvinách života a za to vše nechce nic víc, ale také nic méně, než abychom se jí svěřovali. Abychom na sebe řekli všechno, i to, co leží v temných zákrutech našeho podvědomí. Abychom byli transparentní, průhlední, čistí − pastýřská moc pochopitelně souvisí s křesťanstvím jako náboženstvím, které samo sebe coby jediné organizovalo jako Církev a samo sebe charakterizuje jakožto "pastýřskou instituci".

Zatímco dříve k této pastorační činnosti, tomuto "zprůhledňování duší" sloužila zpověď svatá, dnes se dobrovolně sami zpovídáme ve všemožných dotaznících. Poskytujeme osobní údaje ke komerční manipulaci, provádíme veřejnou zpověď na sociálních sítích.

Zpovídá se i sama pastorální moc, od níž očekáváme, že bude podobně průhledná a transparentní jako my, kteří jsme touto mocí nuceni, spíše ale "znásilňováni sami sebou", k dobrému fungování v globálním kapitalistickém systému. Má to svůj důvod, protože, jak píše Foucault a jak dobře vidíme na příkladech (v Česku třeba Andrej Babiš), "pastýř musí být připraven obětovat se pro život a spásu stáda. Tím se pastýřská moc liší od moci královské, která pro zachování trůnu požaduje oběť od svých poddaných."

Pastýř proto ke své oběti potřebuje vědět, "co se děje v hlavách lidí, nemá-li sílu odhalovat jejich nejintimnější tajemství. Pastýřská moc je forma moci, která implikuje znalost svědomí a schopnost jej řídit."