Liberalizace mezinárodního obchodu, o kterou již více než 15 let usilují členské státy Světové obchodní organizace, opouští multilateralismus a systém jednotného závazku. Ještě začátkem tohoto století se předpokládalo, že pro správné vyvážení zájmů jednajících států není možné uzavřít dohodu pouze v některé oblasti, ale že je nutné do ní zahrnout všechny vyjednávané aspekty zároveň.

Celou řadu let však nebyl nalezen způsob úspěšného uzavření jednání. Pozitivní posun přinesla před dvěma lety dohoda o usnadňování obchodu a na konci minulého roku, na konferenci ministrů členských zemí WTO, se potvrdily další možné směry liberalizace, a to dohodami o vybraných oblastech obchodu, které jsou sjednány omezeným okruhem států.

Dohoda o usnadňování obchodu s anglickým termínem "trade facilitation" směřuje k harmonizaci administrativních a celních procedur spojených s obchodními operacemi, které zejména v rozvojových zemích představují značnou překážku obchodu. A jsou o to významnější, čím více se rozšiřuje specializace výroby v jednotlivých zemích a čím více se obchod s polotovary blíží polovině všech mezinárodních obchodních toků. Nejedná se však o dohodu se stejnými závazky pro všechny strany: jejích cílů bude dosaženo technickou pomocí rozvojovým zemím při použití efektivních administrativních a celních procedur, které financují rozvinuté ekonomiky a mezinárodní organizace.

Další dohody sice přispívají k otevření trhů prostřednictvím liberalizačních závazků, avšak jsou sjednány jen několika státy, především rozvinutými ekonomikami. Pozitivem je, že závazky otevírají trhy účastníků dohod pro všechny členy WTO, kteří zároveň mohou k dohodám přistoupit s nabídkou snížení svých obchodních překážek. Tyto dohody se prozatím týkají informačních technologií, environmentálního zboží a služeb. Liberalizace obchodu s informačními technologiemi již ve WTO proběhla na přelomu století, nyní byl rozsah rozšířen o nové výrobky a nové účastníky. Smlouva odstraní tarifní překážky na 10 procent veškerého mezinárodního obchodu.

Dohoda o liberalizaci environmentálního zboží se prozatím týká jen omezeného seznamu výrobků splňujících kritéria pozitivního vlivu na životní prostředí a udržitelný rozvoj, jako jsou produkty pro výrobu čisté a obnovitelné energie, pro zvýšení energetické výkonnosti, pro kontrolu znečištění ovzduší a pro odpadové hospodářství včetně vod, ale počítá s jejich rozšířením. Je sjednána 17 státy představujícími většinu, která s environmentálním zbožím obchoduje. O dohodě o obchodu se službami, zejména o finančních a telekomunikačních službách, elektronickém obchodu a námořní dopravě, jedná 23 států zabezpečujících 70 procent mezinárodního obchodu se službami.

I přes uvedené nové směry budou mít největší dopad na liberalizaci obchodu v nejbližším období nové meziregionální preferenční obchodní dohody velkého rozsahu. Tedy Transpacifické partnerství a Transatlantické obchodní a investiční partnerství, přičemž rozvoj obchodu podpoří i iniciativa Číny "One belt, one road", vymezující se jako doplněk a protiváha uvedených dohod.