Čekala jsem tu nejděsivější variantu. Vzpomínáte na film Notting Hill? Novináři vstupují do nablýskaného hotelového apartmá, poslušně se řadí do fronty na filmovou hvězdu a pak se před ní střídají po deseti minutách − jako husy, jedna pěkně za druhou, vychrlí svých pět připravených otázek, takže dotyčná star po pár minutách, ubita, už stejně netuší, zda právě promlouvá k čtenářům kulturního věstníku nebo magazínu Kůň a pes…

Tak přesně to jsem čekala a cestou po pařížském bulváru de Courcelles si k tomu ještě broukala ten nádherně houpavý Aznavourův slaďák She, aby příprava na rozhovor s devadesátiletou legendou byla stylová.

Jenže − tak to přesně nebylo. Hudební nakladatelství, jež Charles Aznavour spoluvlastní, sice sídlí ve výstavné pařížské čtvrti, ale jeho prostory nejsou nablýskané, nýbrž přecpané starými gramofony, kytarami a mladými lidmi.

Zformovat novinářskou frontu? Zhola nemožné, do přijímacího prostoru za dveřmi jsme se vešly sotva dvě. A připravené otázky? Na ty mi Charles Aznavour nedal ani pomyslet, prostě jsme si začali povídat.

Nevím, jestli je takový profík nebo bezprostřední povaha, ale za více než hodinu se pak ani jednou nepodíval na hodinky, nezavolal na pomoc syna Nicholase a ani se nezasekl, když jsme zabrousili k osobnějším tématům. "Milá dámo, jste opovážlivá," nadzvedl jen obočí a nabídl mi s úsměvem kávu. A ještě než jsme se rozloučili, chtěl se naučit pár českých slovíček. Tím mě skoro dojal. Legenda. 6. dubna by měl poprvé zazpívat v pražském Kongresovém centru.

HN: Je skutečně pravda, že jste nikdy nekoncertoval v Praze?

Měl jsem u vás mít koncert v devětašedesátém, po invazi ruských vojsk. Ale pak se upálil ten student a z koncertu sešlo.

HN: Mám tomu rozumět tak, že jste po smrti Jana Palacha sám koncert zrušil?

Já ne. Zrušili ho organizátoři, možná někdo z vládnoucích činitelů. Nepokládali za vhodné, aby se v takové situaci zpívalo. Tak mi to kdosi interpretoval a já zase tolik nezkoumal, co za tím vězí. Jestli se třeba nebáli srocení lidí, a tak preventivně zakázali všechny veřejné akce. Do Prahy jsem se pak ale několikrát vrátil, točil jsem u vás dva filmy.

HN: Jaké filmy?

Ten první byl Balzakův Otec Goriot. A ještě předtím jeden americký nebo anglický film. Omlouvám se, dělal jsem toho tolik, víc než osmdesát filmů. Je těžké si vše pamatovat.