Zeptáme-li se živnostníka nebo majitele malé firmy, co pro ně znamená účetnictví, obvykle prohodí cosi o zbytečné administrativní zátěži, nutném zlu nebo nenasytné státní kase. Jinak je tomu ale u velkých korporací. Tady budou chtít vlastníci mít skutečně věrohodné informace o své finanční situaci − o majetku a o dluzích, neboť se často přímo na jejich řízení nemohou efektivně podílet. Spoléhají se tedy na účetnictví a na informace poskytované na jeho základě. A jak to funguje ve veřejném sektoru? V podstatě úplně stejně.

U státních úřadů, obcí nebo krajů se těžko identifikují jejich formální vlastníci. Rozhodně však najdeme mnoho těch, kteří jsou na hospodaření s jejich majetky a dluhy zainteresovaní stejně jako vlastníci na firmě. V prvé řadě jsme to my všichni − občané. Právě my daněmi sponzorujeme veřejný sektor a očekáváme za to fungující zdravotnictví, kvalitní infrastrukturu, zametené ulice. Veřejné statky a veřejné služby. To všechno je zásadně ovlivňováno úrovní hospodaření s majetkem a také zadlužováním. Věrohodné zobrazení právě těchto informací je hlavním smyslem účetních výkazů státních úřadů, obcí nebo krajů.