Učitel a zástupce učitelů norského Svazu pracovníků ve vzdělávání Thom Jambak si vylévá srdce. Píše, že si všichni dobří učitelé přejí od žáků zpětnou vazbu. Dostává se jim bezprostředně v třídě prostřednictvím jejich pozornosti, příp. nedostatku pozornosti. Konají se individuální rozhovory s žáky a diskuse ve třídě. Když žáci hodnotí výuku, odpovídají často jen jedním slovem „dobře“, popř. „ok“, „nudně“ a za formu výuky si často přejí méně čtení a psaní a více filmu.

Učitelé mají vychovávat žáky a nestahovat je dolů. Jenže učitelé přišli o možnost provádět kvalitní vyučování. Je příliš mnoho těch, jež spolurozhodují o provádění výuky a úzkých rámcích, vynucených anonymních hodnoceních a dalším papírování. A uvalíte-li jakožto učitel sankce proti neklidu, nepřítomnosti a nedodržování termínů, tak se z vás stane neoblíbený učitel a dají vám velké mínusy v hodnoceních, vč. těch celostátních. Jenže je to moudré, že právě tato hodnocení mají mít hlavní váhu v určování kvality učitelů?

V souvislosti s výsledky hodnocení se učitelé cítí být nucení přizpůsobovat výuku tomu, co si přeje většina. Což ve výsledku nemusí nutně znamenat nejlepší výuku. Postojem „náš zákazník - náš pán“ je pro učitele těžké, aby profesionálně vykonával svou práci. Hodnocení učitelů vyzařuje nedůvěru celému povolání jako takovému. V důsledku toho bude více učitelů zvažovat, že skončí.

Místo toho by se ministr školství měl starat o to, aby všichni ti, jež pracují jako učiteli jimi skutečně byli a aby měli kompentence pro vyučování v těch předmětech, jež vyučují. Ministři a ministryně školství tvrdívají, že jim záleží na kvalitě školství a že se musí zvednout postavení učitele. Přesto opakují svá poselství, jež se stěží dají vyložit jinak, než tak, že stěžejním problémem jsou učitelé. Politici znají běžný den ve školství příliš nedostatečně. Využívají své nevalné znalosti a chápání jako základ pro to, aby navrhovali opatření, jež jsou v lepším případě neužitečná, v horším případě zhoubná. Vypracovat další formulář na doplňování není ani novým, ani šťastným řešením.

Podle hodnocení žáků je domácích úkolů, testů a zkoušek příliš a termíny jsou moc krátké, a to navzdory tomu, že harmonogram práce je vypracován ve spolupráci s žáky. Nadřízení učitelů je obvykle požádají o přizpůsobení výuky podle žáků, a ti, spolu s rodiči, obvykle neustávají ve vyvíjení nátlaku. Najdou se učitelé, kteří se přesto nepodvolí a pokračují ve výuce podle původních příprav s tím dopadem, že výsledky zkoušek předčí to, co bylo dosud na dotyčné škole dosaženo. A tak nelitují dodržení učitelova vedení ani učitel, natož žáci, kteří po čase třeba napíšou učiteli, že „nikdy se v žádném předmětu tolik nenaučili“ a že „to, co jsem se od vás naučil, tomu vděčím za to, že nyní při studiu na vysoké škole odborně udržuji krok a nepřicházím zkrátka“ atp.

Důležitější, než aby byli učitelé oblíbení na základě měření popularity, je to, že třída vykazuje dobré výsledky. Dobrý učitel toho od žáků požaduje hodně, když ho ale pak mají vyhodnotit, tak ho zpravidla pěkně shodí. Dělají učitelé paušálně ze žáků protivníky? Lze skutečně vycházet z toho, že většina jich je líná a chce se celé dny potají dívat na Youtube, sociální sítě, e-shopy, sport či další pokušení v počítači a přitom ze všech předmětů získávat jedničky?

Tolik tedy Jambak. Co si o jeho příspěvku myslí jiní učitelé? Mravnost nade vše. To, že se nad to má povznést, nemá dnes žádný dobrý zvuk. Pražádný. Nemá smysl ani když se učitel oblékne stejně nevhodně, jak dělávají někteří žáci v třídě, s čepicí či kapucí přes hlavu a nohami na stolku a zeptá se žáků „Co takové chování svědčí o mé úctě k vám“/“Co vám chci takovým chováním sdělit?“ Když učitel končí, mívá plné zuby nejen té ignorantní části žáků, ale také i snažení ostatních /žáků, jejich rodičů, veřejnosti a politiků/ plést se do vás a vašeho řemesla. Je třeba mít hroší kůži.

Největším problémem nebývají dovednosti, nýbrž postoje. Apatičtí, jakoby opojení žáci, často se značným spánkovým deficitem, neustále přemýšlí o tom, kdy konečně budou moci ze třídy vypadnout a jít domů. Kázeň a výchova k (sebe)kázni a (sebe)úctě by vyžadovaly, aby užívali rozumu a snažili se. Ochota a náklonnost se učit jdou často ruku v ruce s uplatňovanou přísností a řádem.

Vedení, jež užívá názory žáků jako směrodatnou pravdu, je bezmocným systémem. Vždy bylo a bude hranice mezi konáním učiteli a žáky, kteří nejsou s to pochopit, že vše nemůže být zábavné, fascinující a rychle ubíhat. Z podobných důvodů učení nyní probíhá pomoci tabletů a aplikací, jelikož je chod dnešní společnosti rychlý a žákům se pomoci novodobých nástrojů dostávají odpovědi rychle. Toto je podle některých učitelů zcela zcestné: Vždyť si učení vyžaduje čas, dávat si načas jít do hloubky může zážitky obohatit, strpení je kladnou vlastností a učitel by měl pomáhat žákům brát si volno od sociálních sítí a objevovat sebe, vidět své vlastní místo v společnosti a budoucnost.

Je toho mnoho, kvůli čemu může vyučování vykolejit. Na řešení mezi žáky rozšířených nedorozumění se z časových důvodů mnohdy nedostane, místo toho jde hodně času na komunikaci učitele s nejsmělejšími a nejupovídanějšími žáky, jež ovšem vždy nemusí být těmi největšími šprty.

Zavedení domácích zkoušek, kde mají žáci ke klíči přístup, považuje řada učitelů za frašku. Podobně jako skupinové zkoušení, kde jsou dva žáci, kteří jakž-takž umí středoškolskou látku, dáni spolu s třetím žákem, který ji moc nezvládá, takže ti dva mají pak u zkoušky zachránit třetího.

Pomůže snad anonymní oprava a hodnocení zkoušek a prací žáků a studentů? Zkoušek distribuovaných z ústředí (třeba v hlavním městě), anonymizovaných odpovědí a zkoušejících nezávislých od jednotlivých škol by podle mnoha učitelů mělo být daleko více. Existuje údajně řada škol, kde se takřka soustavně udělují o dost lepší celkový úspěch než prokazují výsledky závěrečných zkoušek.

Právě z důvodu obav o objektivní, kvalitní a spravedlivé stanovování známek nezávisle na náklonnosti učitele vůči kterémukoli žáku a množících se stížností zavedli na některých školách anonymní oprava zkoušek, ovšem toto bylo zrušeno poté, co nebyly zjištěny měřitelné rozdíly tehdy, když opravující kantor žáky zná, resp. nezná. Někteří učitelé se zavedením cítili provokováni a mínili, že opatření vyjádřilo nedůvěru vůči učitelskému povolání.

Neméně důležitý spor se dlouhodobě vede o domácí úkoly, jejich přínosy či záporné stránky - loni na podzim rozjeli rodiče proti nim národní kampaň, jelikož mají za to, že domácí úkoly berou celé rodině příliš mnoho času. Zpráva Severského ústavu pro studia inovace, výzkumu a vzdělávání prostřednictvím norského deníku Aftenposten hovoří o tom, že žáci, jimž je zadáváno mnoho domácích úkolů a zkoušek, získávají horší známky. To prý proto, že hodnocení žáků jde na úkor výuky.