Sraz jsme měli v pražském Lokálu v Dlouhé ulici, v restauraci, kterou jako první z řady stejnojmenných podniků před osmi lety vytvořil. Za stolem seděl svérázný samorost s půllitrem piva, nepoddajné vlasy na všechny strany, na sobě obyčejné triko a džíny. Kdybych nevěděla, že je to architekt, tipovala bych ho spíš na boxera. Jak se později ukáže, nejsem zas tak vedle, protože Václav Červenka skutečně boxuje. Tenhle sport k jeho naturelu celkem sedí. O věcech mluví napřímo, trefně a dost tvrdě. I když později svá ostrá vyjádření mírní.

Majitele restaurace přirovnává k režisérovi. "To on rozhoduje o tom, jestli se bude hrát Shakespeare, nebo Čechov," tvrdí. A také razí heslo, že je důležitější, s kým člověk dělá hospodu než jakou. Dobrou zkušenost má s restauratérem Tomášem Karpíškem. Už to bude 15 let, co spolu − a také s designérem Alešem Najbrtem − začali vytvářet jedny z nejosobitějších podniků v Praze, jako jsou Ambiente Brasileiro či Čestr. Kromě toho je ale autorem restaurací Na Konci či Na Kopci, které si otevřel renomovaný kuchař Titus Eliáš, nebo nově například podniku Field, kde šéfuje Radek Kašpárek.

Na návrzích restaurací Tomáše Karpíška spolupracujete již mnoho let s grafickým designérem Alešem Najbrtem. Lze určit, kde končí váš tvůrčí podíl a začíná jeho?

To není tak jednoduché. Aleše jsem s Tomášem seznámil a oni k sobě sedli jako "zadek na hrnec". Práce je dílo společného týmu a jeho účastníci se navzájem ovlivňují. Aleš je od začátku u všeho, mnoho hodin o tom žvaníme, dohadujeme se, náčelník, který je zodpovědný za výtvarnou stránku věci, jsem sice já, ale grafika musí vytvářet další kapitoly příběhu, jako jsou web, jídelní lístky… A o tom rozhodují jiní, a hlavně pan "režisér".

O restauraci Čestr jste řekl, že Aleš Najbrt navrhl dekor stropu, který je trapný, ale že je to pěkné.

To jsem řekl? Asi jo, protože si myslím, že člověk by se neměl bát být trapný, tedy trapný v dobrém slova smyslu, tak aby pobavil. Čím jsem starší, tím víc si uvědomuji, že design v nějaké vyhrocené podobě je věci na škodu. Designových prvků se lidé nakonec bojí. Zálibně na to koukají v časopisech na fotkách, ale pak si půjdou sednout jinam.