Firmy mají právo kontrolovat své zaměstnance, aby zjistily, zda náhodou nedělají něco nekalého, nezahálejí nebo nezneužívají pracovního času a prostředků k soukromým účelům. V zásadě jde o pochopitelné požadavky, podpořené mnoha soudními verdikty.

Poslední rozsudek Evropského soudu pro lidská práva potvrdil, že pokud zaměstnavatel seznámí pracovníky s pravidly využívání firemních prostředků včetně způsobu jejich monitorování a zaměstnanec pravidla poruší, soud by neměl zpochybňovat právo firmy šmírovat vlastní lidi.

Monitoring pracovní nečinnosti

V České republice 60 až 70 procent firem přiznává, že sleduje aktivity zaměstnanců na počítačích a chytrých telefonech. Podle kontrol (ne)činnosti prý v Česku zaměstnanci obrali své chlebodárce brouzdáním po internetu o 92 minut pracovního času denně, což za měsíc dělá čtyři dny proflákané jen tak.

Otázkou je, co přesně si korporace slibují od sledování zaměstnanců, i když ti svou nečinností nemohou způsobit žádnou škodu. Naopak je spousta profesí, jejichž vykonávání škody napáchá.

Požadavek, že namísto naprosto bezuzdného flákání a nekontrolovaného brouzdání po internetu by se měl zaměstnanec věnovat pracovním věcem, lze pochopit. Problematičtější je nařízení zaměstnavatele, aby se podřízený povinně věnoval věcem, které s jeho prací přímo nesouvisejí.

A protože díky rozvoji moderní techniky jen málo těch, kteří vykonávají kancelářské profese, může skutečně trávit prací celých osm hodin denně, vzniklo pro tyto účely oddělení HR, jež zaměstnance dokáže dokonale vytížit.

Nejoblíbenější jsou elektronické dotazníky a zprávy o činnosti, které zaměstnanec v dostatečně korporátně vyspělé firmě vyplňuje i několikrát denně.

Oblíbený je například průzkum spokojenosti zaměstnance s tím, co dělá. A také, jak je šťastný ve firmě, která za pomoci mnoha podrobných a propracovaných otázek vykazuje starost a péči o své lidi.

Častý je i dotazník, jenž má mezi firmou a zaměstnancem navodit přátelskou atmosféru. Jeho součástí bývá i sonda do spokojenosti s místním automatem na kávu či na jídlo. Nikdo ovšem nepředpokládá, že odpověď bude negativní. Je nepředstavitelné, aby zaměstnanec napsal, co si o poživatinách, jež jsou naprosto nestravitelné v jakémkoliv okamžiku existence, myslí. Totéž platí i pro dotazy týkající se automatu, který vydává nápoj, jenž má s kávou společný pouze název.

V korporátním světě nesmí chybět ani pravidelný průzkum kvality managementu. Každý, kdo takový anonymní dotazník vyplnil po pravdě, velmi záhy zjistil, že anonymita se v korporaci nenosí. Ohrožuje totiž společného týmového ducha, jenž touží po vyplňování dotazníků.