Očima těká po té pestrobarevné změti motivů, poškrábe se na bradě a chvíli rozpaky neví co říct. "Tak to je divočina," prolomí ticho a propukne v smích. Libuše Strachotová už za 30 let vyšila stovky praporů, malovat jehlou stejně zručně jako ona dovede v Česku jen hrstka řemeslnic. Na tenhle úkol se ale musí nejdřív posadit. Je u sebe v dílničce, kterou má v přízemí rodinného domku v Postřelmově u Šumperka. Stěny jsou kolem dokola vytapetované obrázky svatých Floriánů, Barbor a Kryštofů - postav, jež na vlajky všelijakých spolků a dobrovolných sborů vyšila už tolikrát, že jim říká zdrobnělinami, jako by to byli její dávní kamarádi.