Dvaadvacetileté Renatě Válové změnilo pražské jaro život. Jako dceru kulaka ji z třídních důvodů nejdříve nepřijali na střední školu, gymnázium si dodělávala až při zaměstnání. Počátkem roku 1968 pracovala v kanceláři Československých aerolinií, která sídlila vedle obchodního domu Kotva v dnešní Revoluční ulici. Na starosti měla telefonní prodej a rezervace letenek, poté pracovala v bookingu neboli knihování, kde ručně proškrtávala čtverečky symbolizující jednotlivá místa v letadle.

"Nechtělo se mi sedět v kanceláři, ale na konkurz na palubní průvodčí jsem se mohla přihlásit až v lednu 1968. Tehdy totiž odpadlo 80 procent kádrování. Lákalo mě cestování a možnost podívat se ven. Výběrem jsem prošla, udělala jsem kurz a v březnu absolvovala první let. Když v srpnu obsadila letiště sovětská a ,spřátelená' vojska, už si mě tam nechali. Takových nás bylo víc," vypráví dnes devětašedesátiletá žena, která nakonec v uniformě letušky ČSA strávila osmnáct let.

Stejně jako její vrstevnice Jitka Formánková, která s námi sedí u stolku v kavárně Cafedu nedaleko Národního muzea v Praze. Tenhle podnik "okupují" z velké části studenti, kteří tu ve zkouškovém období ve skupinkách pracují na semestrálních projektech. Dvě elegantní dámy jim ale svou energií a elánem bezpochyby konkurují. Ač práci letušky opustily před třiceti lety, mají ji v živé paměti. A to i proto, že se dodnes s bývalými kolegyněmi a kolegy pravidelně scházejí. Brzký odchod do penze mimochodem nebyl jejich rozhodnutím, do konce 80. let bylo možné toto povolání vykonávat jen do čtyřicítky.