Vzpomínám, že když jsem byl kluk, jezdili jsme každé léto na rodinný cyklovýlet do Průhonic − užít si trochu té pohádky v zámeckém parku, jak říkávala maminka. Vždycky jsem se těšil hlavně na točenou zmrzlinu v cukrárně na náměstí. S každým rokem přitom cestou od Prahy ubývalo otevřených polí, zato nové domy tam v souladu s dobovým trendem rostly jako jarní tráva. Tehdy to bylo moderní: řada lidí v té době chtěla vyměnit byt v paneláku za rodinný dům s garáží a zahradou, což umožnilo velmi rychlou expanzi příměstských částí a Průhonice byly tou nejžádanější.