Jaké knihy teď máte na nočním stolku?

Dunaj s podtitulem Životopis řeky od terstského profesora Claudia Magrise. Je to erudovaná esejistická kniha plná originálních úvah. Zaujala mě zejména proto, že jsem letos v létě ujel na kajaku 1250 kilometrů od pramene Dunaje do města Paks jižně od Budapešti, a můžu proto mnoho postřehů srovnávat. Rozečteno mám také Manden bag helten (Muž za fasádou hrdiny) od dánského novináře Nielse Barfoeda. Píše o životě a díle grónského polárníka a spisovatele Knuda Rasmussena. A pak mi ještě na nočním stolku leží Dopisy Bedřicha Hrozného literárním osobnostem, vydané koncem loňského roku Památníkem národního písemnictví ke 100. výročí rozluštění chetitského jazyka, o které se zasloužil právě profesor Hrozný.

Který je váš nejoblíbenější spisovatel vůbec?

Kdysi to byl J. D. Salinger a jeho Kdo chytá v žitě a za totality zejména Josef Škvorecký. Nedávno jsem si znovu přečetl Modlitbu pro Kateřinu Horovitzovou od Arnošta Lustiga, kterého považuji za stále aktuálního autora.

Dá se říci, že vás některá z knih, jež jste četl jako malý kluk, zásadně ovlivnila a třeba i předznamenala vaše některá životní rozhodnutí?

V dětství jsem se zamiloval do knih norského vědce a dobrodruha Thora Heyerdahla. Přečetl jsem všechno, co vyšlo v češtině a slovenštině. Zaujaly mě zejména expedice Kon-Tiki a Ra, pak také autorovo předsevzetí a pevná vůle. Ano, asi to ovlivnilo můj život a předznamenalo třeba mou expedici na lyžích napříč Grónskem v roce 2011 a o tři roky později cestu na kajaku z Prahy do Severního moře.

Kterou knihu si ještě určitě musíte přečíst?

Na prvním místě v této literární frontě stojí kniha Není-li to nemožné o životě sira Nicholase Wintona. Již dlouho se také chystám na Pražskou zimu, osobní příběh Madeleine Albrightové, a román Gerron švýcarského spisovatele Charlese Lewinského, jenž je o okolnostech natáčení nacistického propagandistického filmu z terezínského ghetta.

S kterou spisovatelkou byste šel rád na večeři?

S Milenou Štráfeldovou, která právě poslala do tisku knihu o politické vězeňkyni z 50. let Růženě Vackové. Ukázka z textu, kterou paní Štráfeldová přednesla u příležitosti Dne lidských práv v Českém centru Praha, byla jedním z mých nejsilnějších zážitků posledních let.

A s kterým autorem byste se nebál strávit desetihodinový let?

S nizozemským spisovatelem Paulem Glaserem. Povídali bychom si o jeho knize Tanec s nepřítelem a já bych se ptal na pátrání v zamlčované rodinné historii, které změnilo jeho život, protože sám pátrám po okolnostech věznění a smrti svého dědečka v Osvětimi.

jarvis_5697bf85498e3d12def92128.jpeg
Co čte nový ředitel Českých center Zdeněk Lyčka
Foto: archiv